Random Customer

part 6.

„Jess?“ rozletěly se dveře od mého pokoje a v nich stál Justin jen v šedých teplácích, ze kterých mu vyčuhovaly červené boxerky.

„Ano?“ zavřela jsem krabici a narovnala jsem se.

„J-jakto, že tu jsi?“ trochu znervózněl a rukou si vjel do rozčepýřených vlasů.

„Nepodařilo se nám sehnat ty peníze, tak nám Fredo nabídl, že tu můžeme zůstat. Vadí to nějak?“ posadila jsem se na postel a pramínek vlasů, který mi padal do obličeje, jsem si zastrčila za ucho.

„Ne, jen..“ na chvíli se odmlčel a zavřel za sebou dveře. „Nevěděl jsem, že tu budete“ oddychl si a posadil se vedle mě na postel. Pusou jsem naznačila aha a sledovala jsem, jak se kouše do rtu.

„Promiň“ řekl po chvíli ticha a otočil se ke mně.

„Za co?“ nadzvedla jsem obočí, tak, jak to dělá obvykle on.

„Za to, co si musela před chvíli vidět, víš, bylo to dost trapné“ přimhouřil oči a dlaněmi si přejel po obličeji.

„Říkáš to, jako bych nikdy nic takového nezažila“ zasmála jsem se a pěstí jsem ho jemně bouchla do ramena.

„Pravda, ale i tak“ mykl rameny a sedl si do tureckého sedu, stejně jako já. Seděli jsme naproti sobě a jen tak jsme pozorovali každou část našich tváří.

„Jak dlouho tu zůstanete?“ znovu prolomil ticho.

„Nevím, doufám, že co nejmíň, abychom nezavázely“ spojila jsem rty v úzkou čáru a nahlas jsem přehltla.

„Myslím, že Fredovi tu rozhodně nezavádíte, a mě a Ryanovi taky ne“ usmál se a pomrvil se na posteli. Přesunul pár polštářů k sobě a lehl si na záda.

„Postel máš ve vedlejším pokoji“ zasmála jsem se a hlavou jsem mykla do pravé strany.

„Nejspíš si zapomněla, že je tohle z velké části i můj dům, takže si tu lehnout můžu“ taky se zasmál a přivřel oči. Využila jsem situace, vzala jsem jeden z několika polštářů a hodila jsem ho po něm. Neuběhlo ani pět sekund a už mě strefil taky.

„S Bieberem si nezahrávej“ řekl nahlas a zasmál se. Vzal další polštář a znovu ho po mě hodil. Neváhala jsem ani chvíli a začala jsem po něm házet všechny polštáře, které mi padly pod ruku. To samé udělal i Justin, a tak to trvalo do té doby, dokud jsme oba dva nebyli udýchaní a já si nelehla na postel.

„Fajn, vyhráváš, už mám dost“ oddychla jsem si a snažila jsem se zpomalit svůj dech.

„Kdo je tady nejlepší?“ nadzvedl obočí a naklonil se nade mě.

„Já“ řekla jsem po chvilce uvažování, ale až pak mi došlo, že jsem tohle říct neměla. Jeho prsty začaly bloudit po celém mém těle, což mě nepříjemně šimralo a musela jsem se znovu začít smát.

„P-přestaň!“ řekla jsem a z očí mi začaly pomalu padat slzy z toho, jak jsem se smála.

„Jen pokud přiznáš, že jsem nejlepší!“ nepřestal mě lechtat a mě došlo, že mi nic jiného, než to přiznat, nezbývá.

„Nikdy“ vysmála jsem se mu do obličeje a snažila jsem se ho od sebe odstrčit, ale marně. Byl o dost silnější než já.

„Fajn! Jsi lepší a t-teď mě nech!“ zakřičela jsem, protože mi už docházel dech.

„Tak se mi to líbí“ přestal mě lechtat, ale jeho ruce zůstaly pořád na mých bocích. Tělem se skláněl těsně nade mnou a jeho hlava se nebezpečně přibližovala k té mojí. V pravou chvíli jsem ho od sebe stihla odstrčit vší silou od sebe tak, že spadl na zem vedle postele.