Random Customer

part 9.

Z pohledu Justina*

Ve Starbucksu jsme zůstali ještě dvě hodiny, a pak jsme se rozhodli projít po Manhattanu. Nikdy mi tohle místo nepřišlo ničím zvláštní, ale Jess měla velké nutkání se tu jít podívat, tak jsem nenamítal. Když už jsme u Jess, měl bych říct, že mě k ní něco táhne. Už v tu noc, kdy odcházela z pokoje v klubu, jsem věděl, že jí nevidím naposledy. Mám v sobě nutkání s ní mluvit a vidět ji. Potřebuju jí mít ve své blízkosti. Nevím, čím to je, nikdy jsem totiž nic podobného nezažil. Zrovna teď procházíme mezi stromy, které vedou k perfektnímu výhledu na Manhattan bridge.

„Nikdy jsem v téhle části nebyla“ řekla rozzářeně Jess a jen s úsměvem na rtech kráčel dál.

„Nikdy mi tahle část New Yorku nepřišla nijak perfektní“ mykl jsem rameny, a až po chvíli jsem si všiml, že se Jess zastavila. Otočil jsem se dozadu a uviděl její překvapující výraz a překřížené ruce na prsou.

„Co je?“ uchechtl jsem se a rozhodil jsem ruce do vzduchu.

„Manhattan je perfektní! Jak můžeš něco takového říct?!“ udělala pár kroků a došla ke mně.

„Jsi v Manhattanu poprvé, tak jak můžeš říkat, že je perfektní?“ pokračoval jsem společně s Jess v chůzi.

„Podle fotek. Když jsem byla v děcáku, sbírala jsem fotky Manhattanu. Měla jsem jich snad okolo padesáti a všechny je mám ještě doteď schované“ řekla pyšně, mezitím co se rozhlížela kolem sebe.

„Musím tě zklamat, je úplně jiný než jak na fotkách vypadá“ řekl jsem jednoduše a zastavil jsem se.

„Sedneme si?“ řekl jsem pár sekund na to a ukázal jsem na dřevěnou lavičku, ze které šlo vidět skvěle na Manhattanský most. Jess přikývla a oba jsme se posadili. Jednu ruku jsem založil do kapsy a druhou jsem položil na kraj lavičky, těsně kolem zad Jess.

„Tak mi o něm něco řekni“ překřížila nohy a vytočila se ke mně tak, aby mi viděla do tváře.

„O Manhattanu?“ tázavě jsem nadzvedl obočí a zlehka jsem si oddechl.

„Jo. Řekni mi o něm všechno. Vždycky tohle bylo pro mě jedno z vysněných míst, teď tu jsem, a ty mi řekneš, že není perfektní“ zvláštně se zašklebila a upravila si ofinu, která ji padala do tváře.

„Nevím, co všichni vidí na Manhattanu. Přiznám, že je to tu pěkné, teda až na některé věci, ale každé město má svou špatnou stránku. Jedna část Manhattanu byla donedávna jedna z nejnebezpečnějších, dokonce více, než části v Bronxu. Taky ti lidi tady“ povzdechl jsem si.

„Všichni mi tu přijdou milí“ skočila mi do řeči.

„Napovrch jsou, ale uvnitř jsou to pokrytci, kterým jde jen o to, udělat první dojem. Vlastně jde všem jenom o peníze. Málokdy tady zahlédneš spokojenou rodinu“ ukončil jsem svůj názor na Manhattan a pomrvil jsem se na lavičce.

„Takoví lidé jsou všude. Ale divil by ses, i v Bronxu se našly spokojené rodiny“ i když jsem se jí nedíval do tváře, moc dobře jsem věděl, že pečlivě pozoruje každou část mé tváře, mezitím co na mě mluví.

„Spokojené rodiny v Bronxu?“ otočil jsem se na ní a svráštil jsem obočí.

„Některým lidem totiž nejde jen o peníze. Potkávala jsem v Bronxu spoustu takových rodin. Neměli na lepší bydlení, žili v té nejhorší části New Yorku, kde se ročně stane několik vražd, přepadení a spousta podobných věcí“ nad jejími slovy jsem se musel na malou chvíli zamyslet.