Random Customer

part 36.

ČÁST JE VĚNOVANÁ VŠEM MÝM ÚŽASNÝM ČTENÁŘŮM ! ♥

„Jess?“ vydechl Justin, jakmile jsme nasedli do auta. Už mám vytetovaný svůj nápis na zápěstí a jsem s ním více než dost spokojená.

„Ano?“ s úsměvem na rtech jsem se k němu vytočila. Ještě k tomu tetování.. neřekla jsem mu, co jsem si vytetovala. Chci si to prozatím nechat pro sebe a ukázat mu to v ten pravý čas.

„Vím, že jsme měli na chatě zůstat týden, ale..“ jeho hlas poklesl a na chvíli se zamlčel. „Budeme muset odjet zpátky domů“ zklamaně se na mě podíval a v očích mu šlo vidět obrovské zklamání.

Můj úsměv se rychle vytratil a já jen potřásla hlavou. Proč bychom měli odjíždět pryč?

„Uh, proč?“ šeptla jsem potichu.

„N-no..“ začal koktat. „P-potřebuju si j-jet něco zařídit mimo New York“ odpověděl a otočil klíčky v zapalování. Rychle se rozjel, mezitím co já přemýšlela nad tím, co by mohl mimo New York dělat.

„A co vlastně? Teda pokud to není nic.. tajného“ při posledním slovíčku jsem si vzpomenula na včerejší noc, kdy mu přišla ta smska od Cailin.

„Nic důležitého, jenom potřebuju za mámu něco vyřídit, do týdne budu určitě zpátky“ jeho hlas zněl jinak, než obvykle. Moc dobře jsem poznala, že lže. Vždy, když neříká pravdu, se mi nedokáže podívat do očí, má jiný hlas, a chvilkama se mu třepe pravá ruka. Přesně jako teď. Úžasné, čekala jsem, že k takovým věcem, jako je lhaní, dojde až po pár měsících a ne tak brzo.

Bez odpovědi jsem si opřela hlavu o sklo a pozorovala cestu před námi. Justin zapnul rádio, takže už mezi námi neproudilo trapné ticho a já si v duchu zpívala texty písniček, které jsem poznala. Snažila jsem se nad tím vším neuvažovat, ale stále jsem měla před očima tu smsku. Vážně jsem se pokoušela ty myšlenky setřást, ale marně.

„Kdy vlastně musíme odjet?“ zeptala jsem se v polovině cesty.

„Promiň, co?“ zeptal se a ztišil rádio.

„Kdy se přesně musíme vrátit domů?“ zopakovala jsem svou otázku.

„K večeru. Ještě dneska budu muset z New Yorku odjet“ odpověděl a věnoval mi pohled. Avšak když si všiml, že já se na něj nedívám a sleduju cestu před námi, otočil se zpátky.

„Jess, děje se něco?“ jeho ruka přistála na mém stehně. Ihned jsem na ní zaměřila svůj pocit a ztěžka si oddechla.

„Ne“ potřásla jsem hlavou. „Jen jsem myslela, že tu zůstaneme déle“ nahlas jsem přehltla a znovu začala pozorovat cestu.

„Nevěděl jsem, že budeme muset odjet, kdybych to věděl, mohli jsme tady jet třeba příští týden“ rukou začal příjemně jezdit směrem nahoru a dolů, což jsem si dostatečně užívala.

„V pohodě“ lhala jsem. Ani z malé části mi to v pohodě nepřišlo, ale co se dá dělat. Nebudu ho zbytečně zatěžovat tím, že mě to mrzí.

Po příjezdu na chatu jsme si udělali jídlo, sbalili se, a odjeli zpět. Cesta opět proběhla tiše. Nechtěla jsem se s Justinem bavit. Je mi jasné, že nejede někam mimo New York kvůli Pattie, ale někam za Cailin. Justin se nejspíš řídí tím, že co oči nevidí, to srdce nebolí. Já bohužel viděla. Justin poznal, že se semnou něco děje, i přes to mlčel a snažil se co nejdříve dojet domů.

***

„Vydržíš to tady beze mě?“ lehl si vedle mě na postel a šeptl mi do ucha. Zrovna jsem četla knížku a Justin se balil k odjezdu.