Random Customer

part 41.

V tichosti jsem ležela společně s Mirandou v obývacím pokoji, kde jsme sledovaly nějaký americký seriál. Pokoušela jsem se ho vnímat několik minut, abych aspoň na chvíli vypnula, ale nešlo to. Mou hlavou procházelo tolik myšlenek, že jsem se nemohla přestat soustředit ani na pár sekund. Miranda mi ukazovala byt, zařídila ho společně s Ryanem dokonale. Na to, kolik bytů tu je, jsem čekala, že bude menší, ale zdání klame. Je velký a nádherný.

Čekání na Ryana a Alfreda mi přijde jako večnost, i když to je sotva pár minut od toho, co jsme jim zavolaly. Přijede s němi i Missy, bez Mirandy bych na ni úplně málem zapomněla, což by nebylo dobré. Chci mít Missy u sebe, nejen z důvodu, že je moje nejlepší kamarádka, ale taky díky tomu, že si to zaslouží vědět. 

Asi po čvrt hodině jsme uslyšely zvuk odemykajících dveří. Mohlo mi dojít, že má Ryan klíče od tohoto bytu, když ho společně s Mirandou zařizoval a koupil. Rychlým pohybem jsem se posadila, přičemž se tep mého srdce rapidně zrychlil. Miranda odtrhla zrak od televize a také si sedla. Naše zraky padly na průchod do obýváku, ve kterém se všichni tři objevili - Ryan, Alfredo a Missy. 

„Ahoj" řekla Missy a rychlým krokem došla ke mě, aby mě obejmula. 

„Ahoj" zamumlala jsem si pod nosem. Po chvíli mě pustila, abych se mohla pozdravit i s Ryanem a Alfredem, to samé i Miranda. Poté, co Miranda všem donesla pití, jsme si sedli tam, kde se dalo a ztišili zvuk na televizi. Teď přišla ta chvíle, abych řekla pravdu, a věřte mi, že se mi ani trochu nechce. 

„Um, takže..asi bych měla začít" odkašlala jsem si. Všichni se dívali na mě a mlčeli. Bylo to dost nepříjemné.

„Jak asi všichni tři víte, byla jsem na tom testu, a.." na pár sekund jsem se odmlčela, přičemž jsem sklonila svůj zrak. „Výsledky vyšly pozitivně" jakmile jsem to dořekla, jsem uslyšela slabý nádech, nejspíše od Missy. Nikdo nevěděl, co dělat. Jestli mi gratulovat nebo raději mlčet. Myslím, že můj výraz je přesvědčil o druhé volbě. Z ničeho nic jsem pocítila, jak se pohovka vedle mě prohnula a někdo přiložil ruku na má záda. Zvedla jsem zrak a uviděla vedle sebe Ryana s širokým úsměvem od ucha k uchu. 

„Bude to v pořádku, všichni ti pomůžeme a nějak to společně zvládneme, stejně jako jsme to zvládli s Mirandou" vyzařovalo z něj tolik optimismu, že jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet.

„Nebude to v pořádku" při těchto slovech jsem už nezabránila svým pocitům a nechala stéct první slzu po mém líčku.

„Proč by to nemělo být v pořádku?" pokroutil hlavou, jeho široký úsměv se pomalu vytratil. Zabořila jsem svou hlavu do dlaní, jelikož jsem se rozbrečela a nechtěla jsem, aby ostatní viděli, jak moc slabá jsem.

„Potkala Jeremyho Biebera" uslyšela jsem hlas Mirandy.

„Co se stalo?" promluvil Alfredo.

„Ví, že je těhotná a vyhrožoval ji. Musí se sbalit a odejít pryč, jinak jí stáhne na dno" její hlas zněl, jako by se měl každou chvíli zlomit. Přesně to samé se dělo uvnitř mě. Už mi chyběly jenom sekundy k tomu, abych se zlomila.

„To jako vážně? Vždyť po ní nemůže chtít, aby ho opustila!" vyprskl Ryan. I když je všechny mám nadevše ráda, nemůžu to dál poslouchat. Ničí mě to.

Zvedla jsem se z pohovky a rozutekla se na balkón, který vede z pokoje Mirandy. Posadila jsem se na bílou dřevěnou židličku a začala si utírat slzy. Vždy jsem věděla, že můj život není dokonalý, ale proč se muselo všechno pokazit teď? Zrovna ve chvíli, kdy jsem si myslela, že je všechno zlé za mnou a čeká mě už jen to dobré?! Dostala jsem se z úplného dna na vrchol, ale teď jsem zpět na dnu. Nevím, co dělat se svým životem. Musím se vzdát člověka, za kterého bych dýchala, kdyby bylo třeba. Alespoň jedna věc na tom je pozitivní. Za pár měsíců budu vědět, že náš vztah byl reálný, že to byla skutečnost a ne jenom překrásný sen, díky tomu dítěti, které čekám. Sice mě to bude stát několik úsilí a námahy, ale pokusím se to dítě zabezpečit jak nejvíce jen budu moct, už jen z důvodu, že v něm bude kus Justina.

„Můžu?" vytočila jsem hlavu v bok a uviděla stát mezi balkónovými dveřmi Missy. Z jejího výrazu jsem nemohla nic vyčíst, tvářila se neutrálně. Zlehka jsem přikývla a vytočila hlavu zpět k zemi. Missy se posadila vedle mě a chvíli mlčela, no ne nadlouho.

„Ví o tom Justin?" zeptala se mě. 

„Neví" sotva jsem odpověděla. Můj hlas byl křehký a lámal se, díky všem těm slzám, které mi pořád stékaly z očí.

„Vím, že se ti o tom nechce mluvit, ale věř mi, že ti bude alespoň trochu líp, když si o tom promluvíme" její ruka dopadla na mé záda. Začala s ní příjemně jezdit směrem dolů a nahoru.

„Je to složité, jediné, co musím udělat je, se sbalit a odejít" zhluboka jsem vydechla a vytočila se na Missy. Její pohled byl stejně zoufalý, jako ten můj.

„Proč to tak jedndóduše vzdáváš?" její otázka mě zaskočila.

„Já to vzdávám?" zasmála jsem se ironicky se slzami v očích. „Myslíš, že je pro mě lehké se vzdát člověka, kterého z celého svého srdce miluju? Klidně bych pro něj zemřela, takže ne, není to pro mě lehké a nevzdávám to jednoduše, jenom prostě pochop, že nemám proti Jeremymu Bieberovi ani tu nejmenší šanci. Potopí mě. Zůstanu na ulici a těhotná, co pak? Nemůžu myslet jenom na dobro sebe, ale taky toho dítěte, které čekám!" ta věta mě rozčílila. Ani jsem nevěděla, co říkám, prostě ze mě ty slova vyklouzávaly jedno po druhém.

Až po krátké chvíli, kdy jsem si uvědomila, jak hnusně jsem to řekla. Měla jsem chuť si dát pořádnou facku. „P-promiň, já jenom.. uh" vzlkykla jsem. „Už nevím co dál, není to pro mě snadné, ale prostě.. kdyby byla jiná možnost, tak samozřejmě bojuju, ale tady už žádná není.." řekla jsem o dost klidnějším hlasem, přičemž Missy souhlasně přikývla.

„Co chceš dále dělat? Je mi jasné, že tě nijak nepřesvědčím, protože ty když si něco usmyslíš, tak to tak je.." na konci věty se jí nadzvedl pravý koutek úst.

„Nevím" utřela jsem si slzy z tváře. „Je to složité.. Justin je teď někde v New Yorku, což mi dává aspoň šanci na méně bolestivější rozloučení a rychlejší odchod. Nevím, jak bych to zvládala, kdyby tu byl a já ho musela před jeho očima opustit. Nezvládla bych to" mé ruce se třepaly, stejně tak i můj hlas. 

„Jsi si jistá, že to chceš udělat? Tohle rozhodnutí bude totiž velký krok v tvém životě, už to jen tak nezměníš" byla jsem si vědoma toho, co všechno to obsahuje. 

„Jsem. Sice ztratím člověka, kterého miluji, ale dám aspoň šanci tomu malému k lepšímu životu, než jsem měla já" řekla jsem, přičemž jsem pohledem sklouzla na své zatím ploché břicho.

„Nejsem si jistá, jestli děláš správnou věc, ale je to tvoje volba" zklamaně si oddechla a stanula ze židle. „Měly bychom jít dovnitř, vypadá to, že za chvíli začne pršet" 

Také jsem se zvedla ze židle a vešla dovnitř bytu. Se skříženými ruky na prsou jsem došla s Missy do obýváku, kde ostatní seděli a o něčem mluvili. Myslím, že neusím hádat o čem.

„Přišli jste na něco?" řekla Missy a posadila se Alfredovi do klýna.

„Nerad ti to říkám Jess, ale nemáš proti němu nejmenší šanci, jedině kdyby.." zamlčel se. 

„Jedině kdyby co?" šeptla jsem, ale natolik nahlas, aby to slyšel.

„Jedině kdybychom zavolali Justinovi a o všem mu řekli. Shodli jsme se na tom všichni, že je to nejlepší řešení" podívala jsem se na všechny tři - Mirandu, Freda a Ryana, přičemž všichni přikyvovali hlavou.

„Ne" odsekla jsem. „Nechci ho do toho zatahovat. Možná by se pokusil Jeremyho zastavit, ale akorát by ho to poškodilo. Ke všemu jsem se už rozhodla" jakmile jsem vyslovila poslední slova, Missy nasilno přehltla. 

„Jak?" zeptali se všichni tři na jednou.

„Odejdu"

pokud jsem někoho naštvala, omlouvám se, ale už jsme se jednou o konci bavili, takže se nebojte:P chtěla bych Vám poděkovat za více než 100 tisíc reads u této story, moc mě to potěšilo!♥ také vaše komentáře u minulé části, doufám, že to tak bude i tentokrát.. chtěla bych každého z Vás, aby si našel dvě minuty čas a jakkoliv se vyjádřil k této story..myslím si, že když si já najdu čas, abych napsala část, tak vy si můžete najít čas na komentář!:) další část během příštího týdne♥