Random Customer

part 33.

Cesta na chatu byla zvláštní. Moc jsme spolu nemluvili, spíše vůbec. V hlavě mi stále vrtal Jeremy, ale nechtěla jsem tím Justina zbytečně zatěžovat. Vypadal dost naštvaně a jeho silné oddychování mě o tom zcela přesvědčilo. Ale něco na tom je.

Způsob, jakým spolu mluvili a pohled, kterým se Justin na Jeremyho díval. Nevěřím tomu, že to bylo jen tak. Ale zrovna teď jsme dojeli na chatu, na které strávíme dokonalý týden jenom sami dva. Rozhodla jsem se všechny své myšlenky setřást z hlavy a užívat si přítomnost. Jenom my dva.

Společně jsme vytáhli věci z kufru a donesly je do chaty. Už se stmívalo, takže bylo všude okolo temno a působilo to docela strašidelně, vzhledem k tomu, že je ta chata osamělá v hustém lese. Jakmile jsme měli všechny věci z auta v chatě, ho Justin zaparkoval do garáže a zamknul nás v chatě. Ne proto, že by se bál, ale už jen tak z ochrany. Nikdy nevíte, co se může stát.

„Co kdybych udělala něco dobrého na večeři?“ navrhla jsem, když jsem vybalovala všechny potraviny z tašek společně s Justinem.

„Dobrý nápad, pomůžu ti“ věnoval mi úsměv a otevřel obrovskou ledničku, do které dal všechny chlazené potraviny.

„Fajn, co říkáš na kuřecí salát?“ otočila jsem se směrem k němu s nadzvedlým obočím. Mírně přikývl a já vytáhla kuřecí prsa na linku. Když jsme uklidili všechny potraviny a nachystali si ty, které jsme potřebovali, jsme začali vařit. Justin začal krájet kuřecí prsa a já zeleninu.

„Víš, už dlouho se tě chci na něco zeptat“ nervózně jsem se zahryzla do rtu, při představě na jeho reakci.

„Na co?“ zmateně pokroutil hlavou.

„Víš, dlouho jsem uvažovala o nějakém tetování. Vlastně od té doby, co jsem viděla ty tvoje. Ale pořádně nevím, jaký mají smysl“ otočila jsem se v bok a pohledem sklouzla po jeho ruce, která byla pokryta různými tetováními. Od anděla, nápisu, rytíře až k několika dalším.

„Jsem rád, že si se mě na to zeptala, protože je důležité, abys znala důvod toho, co si chceš nechat vytetovat“ dokrájel poslední kousek a vytočil se mým směrem.

„Třeba tenhle nápis. Believe. Jsem věřící a to hodně. Máma mě k tomu vedla už od malička, ale není to jenom k víře v boha. Znamená to taky víru v sám sebe. Hodně mi to pomohlo. Když jsem si byl nejistý, vždycky jsem se na to tetování podíval a dodalo mi to kus sebevědomí“ mykl rameny při pohledu na vytetovaný nápis.

„A co ten rytíř?“ zadívala jsem se opět na jeho ruku. Fascinovala mě.

„Rytíř se nikdy nevzdává a bojuje. V pohádkách většinou bojuje o princeznu, tohle tetování má pro mě taky více smyslů. To, že musím bojovat, a to, že i já budu mít princeznu, kterou budu před vším chránit. Tím mám na mysli tebe“ odtrhl svůj zrak od ruky směrem ke mně. Jeho úsměv dokázal vytvarovat můj, což bylo v téhle situaci příjemné.

„Nad jakým tetováním jsi uvažovala?“ zeptal se mě po chvíli, kdy jsem zamyšleně zírala do země.

„Umm, měla jsem hodně nápadů a každým dnem se to mění, ale zrovna teď nejvíce uvažuju nad nápisem strong“ řekla jsem nejistě. Přijde mi zvláštní takhle o tom s někým mluvit.

„Proč zrovna strong?“ zeptal se mě.

„Vzhledem k tomu, čím jsem si v životě prošla.. stojím pořád na svých nohou a doufám v lepší dny. Snažím se být silná“ sklonila jsem svůj zrak, přičemž jsem se pohupovala z jedné nohy na druhou.

„Zní to zajímavě. Už víš, kam si ho chceš nechat vytetovat?“ zeptal se a udělal pár kroků, čímž se dostal přede mě.

„Dozadu na krk“ zvedla jsem svůj zrak, který padl na jeho oříškové oči. Nikdy se jich nenabažím.

„Tam si to nedávej“ pokroutil hlavou a chytl mou ruku do svých dlaní. „Dej si to někam, kde to budeš mít před očima. Kdybys sis to dala dozadu, po pár dnech nebudeš vědět, že to tetování máš. Musíš si to dát na viditelné místo, na kterém to uvidíš pokaždé, když ti bude připadat, že jsi na dně“ říkal to tak tajemně, jako bychom natáčeli nějakou filmovou scénu. Doslova jsem žrala každé jeho slovo. Měl pravdu v tom, co mi řekl. Musím si to dát na nějaké místo, kde to budu jasně vidět.

„Ale kam?“ šeptla jsem a svraštila své obočí.

„Třeba tady“ otočil mou ruku ve svých dlaních a hlavou kývl na mé zápěstí. „Tohle místo je skvělé“ znovu se usmál.

„Chci ho. Na sto procent“ řekla jsem z ničeho nic. Chci to tetování. Potřebuju ho. Podle mě bude více než dokonalé a hlavně se mi bude hodit ve chvílích, kdy to bude obtížné.

„Vážně?“ zeptal se překvapeně a já přikývla.

„Co nejdříve. Třeba až přijedeme z chaty“ řekla jsem a on pustil mou ruku. Své ruce schoval do kapes od šedých tepláků a na rtech se mu stále pohrával lehký úsměv.

„Mám nápad“ řekl a já ho nechala pokračovat, aby řekl to, co má na mysli.

„Tetovací studio, kde jsem si nechal dělat tetování já, je přibližně půl hodiny odsud. Co kdybychom tam zítra zajeli?“ navrhl mi, přičemž jsem na něj vykulila oči. Nenapadlo by mě, že to půjde až tak rychle, ale zní to jako skvělý nápad.

„Bylo by to skvělé“ uculila jsem se a ruce jsem si obmotala kolem jeho pasu. Jeho ruce se ihned dostaly z kapes tepláků a našly si můj zadek. Naše tváře se k sobě přiblížily a dělilo je pouhých pár milimetrů.

Naše nosy se o sebe navzájem otíraly, což působilo docela roztomile. Rty jsem se jemně otřela o ty jeho a už to dál nevydržela. Spojila jsem je v jedno. Jednoduchý polibek bez jazyků.

„Děkuju“ šeptla jsem, když jsem se odtrhla od jeho skvěle chutnajících rtů.

„Nemáš mi za co děkovat“ pečlivě sledoval mou tvář, přičemž mi pramínek vlasů zastrčil za ucho.

„Měli by jsme dodělat tu večeři“ přeskočila jsem na jiné téma a odstoupila od něj.

„Prosím dodělej to sama, musím něco udělat“ vůbec jsem nevěděla, o co jde, ale nechala jsem to být. Justin se během pár sekund vytratil ve vrchním patře a já začala dokončovat večeři. Zeleninu jsem smíchala do velké misky a dala maso na pánvičku. Mezitím, co se maso na pánvičce smažilo, jsem nachystala stůl. Vždycky si v takovýchto maličkostech vyhraju.

 Už uběhlo asi dvacet minut od toho, co Justin odešel. Večeře už byla nachystaná na stole, jediné co chybělo, byl on.

„Pojď dolů, už je to hotové“ zavolala jsem ho a on během chvilky došel do kuchyně. Na sobě měl to stejné oblečení, takže se nejspíš nesprchoval.

„Co jsi tam tak dlouho dělal?“ zeptala, když jsme si sedali ke stolu.

„Uvidíš po večeři“ mrkl na mě a pustil se do jídla. 

Hmm taková kratší, ale je to zatím vše, co jsem stihla napsat. Část jsem přidala dnes už proto, protože zítra čas mít nebudu. Vlastně ani v pátek a sobotu, takže by jste museli čekat do neděle, a to jsem nechtěla. Ukončila jsem to schválně takhle, protože si chci něco nechat na příště.. musím si to ještě pořádně promyslet, co tam bude O:)

jinak co napadá vás? .. co Justin dělal nahoře? něco dobrého nebo špatného..? třeba šlo o Jeremyho.. třeba ne:P dozvíte se v příští části, která bude příští týden!:) děkuju předem všem za komentáře!