Random Customer

part 1.

Poslední měsíc je pro mě zatím tím nejhorším obdobím v tomto roce. Každým dnem získávám o dost méně peněz, což drsně komplikuje mou situaci. Přestávám mít peníze na jídlo, protože se snažím ušetřit každou korunu na tom, abych mohla zaplatit společně s Missy a Mirandou nájem. Majitel domu nás už napomenul potřetí, takže pokud nezaplatíme tentokrát, můžeme si sbalit věci a odstěhovat se. Na splacení máme ještě týden, proto se snažím ušetřit kde jakou korunu. Taky si nekupuju nové oblečení, což je celkem problematické, při mé práci. Najdou se i takoví, kteří mají zálibu v roztrhávání oblečení, proto jdu někdy domů bez kalhotek nebo bez podprsenky. Ale život je krutý a to sem zjistila už v dětství.

„Jess, kolik si našetřila za tenhle týden?“ zakřičela na mě Miranda z kuchyně. Postavila jsem se z pohovky a přešla jsem ke slínce s mými penězi na nájem. Všechny jsem je vytáhla a začala jsem počítat pár papírových bankovek.

„Asi sto euro. Ty máš kolik?“ vrátila jsem peníze zpátky do skleničky a šla jsem za Mirandou do kuchyně, odkud na mě mluvila.

„Tento týden jsem si musela koupit nové prádlo a šminky, takže mi zbylo něco málo přes dvacet euro“ mykla rameny a smutně se na mě zadívala.

„J-jenom?“ zakoktala jsem a zděšeně jsem si povzdechla. Teď už je naše jediná naděj Missy.

„Kolik má přibližně Missy?“ nazvedla jsem obočí a posadila jsem se ke stolu.

„Včera mi říkala, že má něco přes sto euro a zrovna teď někde bere do ruk další balík peněz, ale těžko říct, kolik ji z toho zbyde, prý si musí nakoupit jídlo a další věci“ nervózně se zakousla do rtu a věnovala mi pár sekundový pohled.

„Tentokrát už to nezvládneme“ povzdechla jsem si a opřela jsem si hlavu o ruku. Kdysi jsme to zvládli skvěle, ale na zaplacení nájmu potřebujeme něco přes 600 euro, a to těžko do týdne seženeme, když z toho budeme muset odebrat peníze na jídlo, vodu, elektřinu a oblečení. Vždycky jsem věřila, že to nějak zvládneme, ale teď už přestávám věřit, protože jsme na to vážně mizerně.

„Co takhle zajít do toho nového klubu? Dneska večer. Slyšela jsem, že tam chotí jen ti bohatí, možná by se na nás usmálo štěstí“ otočila se od sporáku směrem ke mně a zakřenila se.

„Myslíš Noex Klub?“ tázavě jsem nadzvedla obočí i koutky úst.

„Ano, přesně ten“ lišácky se na mě usmála. Miranda je vždycky ve vymýšlení takových plánů nejlepší. Jenomže občas se to zvrtne, a místo toho, aby získala další peníze, tak ty, co má, rozhazuje u baru za alkohol. Ne, že by mi to přišlo špatné, ale při naší situaci to není moc dobré.

„Ale neskončí to jako minule!“ zvedla jsem ruku nahoru a Miranda ztuhla. Přesně věděla, k čemu mířím, a jednorázově přikývla hlavou na souhlas.

„Ale aspoň jeden pohár“ natočila hlavu na bok a vykulila na mě její modré oči.

„Fajn, ale jen jeden“ mrkla jsem na ní a zvedla jsem se ze židle.

„V kolik vyjdeme?“ zeptala se těsně předtím, než jsem vyšla z místnosti.

„Počkáme na Missy, tak asi hodinu potom, co přijde?“ navrhla jsem a Miranda spokojeně přikývla.

Pomalým krokem jsem se odebrala do svého pokoje, kde jsem se začala pomalu chystat. Své vlasy jsem si sepnula do drdolu a postavila jsem se před svou skříň, ve které mám všechno oblečení. Prohrabala jsem se mezi pár věcma a nakonec jsem zvolila černé uplé šaty, které doladím velkými černými boty na podpatku a černým psaníčkem. Všechno jsem položila na svou postel a šla jsem do koupelny, která je v chodbě vedle obýváku.