Random Customer

part 28.

Happy Valentine Day ♥

Neříkala vůbec nic. Mlčela. Nikdo mě nenapadal, protože jsem nevěděla, s kým vším Miranda spala. Odtrhla jsem se od ní a upřeně zírala na její tvář. Ona si nervózně třela své ruce navzájem o sebe a její pohled směřoval na její úzké nohy.

„Mirando, kdo to je?“ zeptala jsem se znovu, doufajíc, že mi už odpoví.

„To je nezbytné“ smrkla a pravou rukou si utřela slzy, které stále stékaly po jejích líčkách.

„Je to důležité, musíš mi to říct, i jemu!“ řekla jsem přísnějším hlasem. I když sama nevím, jak bych se v této situaci zachovala, chci, aby Miranda řekla všem všechno na rovinu tak jak to je.

„Nemusím, dobře? Stejně by to nikam nevedlo“ podívala se na mě a v jejích očích zářila velká hrst bolesti. Její oči byly narudlé a napuchlé.

„To nemůžeš vědět“ pokroutila jsem svou hlavou na náznak nesouhlasu.

„Vím to Jess, je mi jasné, že když mu to řeknu, nebude se o to nijak zajímat“ řekla to s takovou kuráží, jako by to už ten dotyčný věděl a řekl ji přesně tohle.

„Kdo to je?“ ignorovala jsem to, co zrovna říkala. Chci to vědět.

„Jess“ povzdychla si a své ruce zabořila do blonďatých vlasů. Znovu nastalo to odporné ticho, místo odpovědi. Založila jsem své ruce na prsou a začala nohou poklepávat o zem. Věděla jsem moc dobře, že ji to přinutí mi odpovědět.

„Ryan“ zvedla svou hlavu a podívala se na mě. V okamžiku jsem přestala klepat nohou o zem a můj dech se zastavil. V krku se mi usadil obrovský knedlík a já se přestala jakkoliv hýbat. Řekla jsem, že jsem to těhotenství nečekala ani v nejmenším? V tom případě nevím, co bych řekla k tomuhle. Nejspíš to, že jsem tohle nečekala za žádnou cenu. Ale když si to urovnám v hlavě, sedí to. Už je to něco kolem měsíce a půl od té chvíle, co odjela.

„P-počkej, to jako vážně?“ zeptala jsem se nejistě. Ona jenom mlčky přikývla a dále si nervózně hrála se svými prsty. Rukami jsem si vjela do vlasů a začala jsem se procházet po pokoji. Vždycky tohle dělám, když jsem nervózní a v panice.

„Kdy mu to řekneš?“ otočila jsem se směrem k Mirandě a nahlas jsem přehltla sliny v mé puse.

„Neřeknu“ řekla bez jakékoliv úvahy.

„Nemůžeš mu to zapírat! Má právo vědět, že s tebou čeká dítě“ potřásla jsem svou hlavou a posadila se zpátky na svou postel.

„Jessico, nechci mu ničit budoucnost. Je mladý, má peníze, a holky se na něj jen lepí. Nemůžu za ním přijít jen tak a říct, že s ním čekám dítě. Odkopl by mě“ zasmála se, i přesto, že se jí chtělo brečet.

„Ať se to budeš snažit ututlat sebe více, jednou na to přijde“ zamrmlala jsem si pod nosem.

„Slib mi něco“ postavila se z křesla a pomalými kroky došla ke mně. Posadila se na postel vedle mě a chytila mé ruce. „Slib mi, že mu o tom nic neřekneš. Že neřekneš nikomu nic. Víš to jenom ty a Missy“

„Proč?“ zeptala jsem se potichu, se slabostí v hlase.

„Bude to tak lepší“ mykla rameny, jako by nešlo o nic vážného. Ale já to viděla z jiného úhlu.

„Co mám říct Justinovi, až se bude ptát, proč jsi se mnou chtěla mluvit?“

„Něco si vymysli. Nebo jenom řekni, že mi prostě práce nevyšla a já se vrátila zpátky“ oddychla si. „Prosím“