Random Customer

part 34.

„Popravdě. Vážně nevidíš přes ten šátek?“ zeptal se nevěřícně Justin, chvíli potom, co mi přes oči převázal tmavý šál.

„Nevidím naprosto nic. Vždyť je ten šátek tmavý, nemohla bych přes něj vidět, ani kdybych chtěla“ potichu jsem se uchechtla a čekala na to, co se bude dít dál.

„Dobře. Teď mi budeš muset věřit. Vyjdeme po schodech, tak se neboj“ zašeptal mi do ucha a ruce si obmotal kolem mého pasu. Pocítila jsem jeho hruď na svých zádech a hlavu přitisklou k té mé. Všude bylo naprosté ticho, takže jsem se mohla soustředit pouze na jeho dech.

„Teď zvedni opatrně nohu, jdeme na první schod“ šeptl mi do ucha a jak mi řekl, tak jsem udělala. Zvedla jsem pravou nohu a stoupla na první schod.

„Jestli spadnu, budeš mě mít na svědomí“ řekla jsem se smíchem v hlase.

„Nemáš se čeho bát. Teď pomalu stoupej po dalších schodech“ řekl a já se začala soustředit na schody, abych nespadla. Dělala jsem společně s Justinem malé krůčky, s rozdílem, že on viděl a já ne. Bála jsem se, ale při jeho dotycích na mém bříšku, sem se po chvíli uklidnila.

„Poslední schod“ šeptl a rty se otřel o mé ucho. Mým tělem projelo známé chvění a já vystoupla na poslední schod.

„To jsem ty schody nemohla vystoupat bez šátku?“ zeptala jsem se tiše. Až teď mi došlo, jak zvláštní to je. Kdybychom byly na neznámém místě, nedivila bych se, ale když jsme na chatě, kterou už znám? Ale nejspíš se snaží aspoň trošku pozměnit situaci potom, co se stalo v obchodě.

„Nebylo by to ono“ jeho sametový tichý smích se roznesl v mých uších, přičemž jsme zabočili do boku. Pokud si pamatuju správně, je to směr do ložnice.

„Teď vejdeme dovnitř ložnice. Šátek ti sundám já, nesmíš si ho sundat sama, dobře?“ jeho obyčejný hlas se změnil na chraplavý. Působilo to na mě více romantičtěji.  Zlehka jsem přikývla hlavou a čekala, až otevře dveře od pokoje.

Jakmile je otevřel, jsme pomalými kroky vešli dovnitř. Bylo tu naprosté ticho, dokonce i Justin nic neříkal. Do nosu mi udřela nádherná a lehká vůně.

„Něco jsem ti v autě řekl. Sice si mě odmítla, ale já se nevzdám jen tak něčeho, co chci. Hlavně když je to něco, co tě potěší“ jeho teplý dech se odrážel od mé tváře a jeho rty se otíraly o můj ušní lalůček, který si vzal mezi zuby a potáhl mě za něj. Vyšel ze mě tichý ston. Stála jsem tam jako přikovaná a čekala na chvíli, kdy mi sundá šátek. Pokud si dobře pamatuju, v autě mi nabízel nezapomenutelnou noc, ale já ho odkopla. Mohlo mi hned dojít, že překvapení skončí sexem. Ale abych řekla pravdu, já na něj dneska ani chuť neměla.

Z ničeho nic jsem pocítila, jak se látka na mých očích uvolnila a náhle spadla dolů. Mým očím se vyskytl dokonalý pohled na postel pokrytou lístky růží. I kolem postele jich bylo několik, a na nábytku byly různě rozložené svíčky. Vypadalo to dokonale. Vždycky jsem si přála, aby mi můj přítel udělal něco takového. A zrovna teď, když se mi to splnilo, nemám ani nejmenší chuť na sex. Nevím, jestli se mám smát nebo brečet.

„Je to nádherné“ moje koutky úst se nadzvedly, přičemž sem se stále rozhlížela po místnosti.

„To si tady dělal celou tu dobu?“ vytočila jsem hlavu do boku a uviděla Justina, jak přikyvuje.

„Chtěl jsem, aby byl dnešek dokonalý, teda pokud nepočítám ten nákup“ jeho hlas ke konci poklesl.

Otočila jsem se k němu celým svým tělem a položila ruce na jeho mohutná ramena. Na tváři se mu stejně jako mě pohrával lehký úsměv. Jeho ruce padly na mé boky a jeho hruď narazila do té mé. Pravou ruku jsem přiložila na jeho líčko a začala ho příjemně hladit.