Random Customer

part 16.

O dva týdny později*

„Takže jenom kamarádi?“ nahnul se ke mně Ryan během toho, co jsem jedl bagetu s kuřecím masem. Měl jsem v puse tak velké sousto, že jsem sotva přikývl.

„Nevypadáte jako kamarádi“ uchechtl se a já polkl to velké sousto.

„Na co narážíš?“ svráštil jsem čelo a ukousl jsem si další sousto, tentokrát menší.

„Vypadáte jako byste spolu chodili. Líbáte se, necháváte na sobě dlouhé pohledy a jste pořád spolu“

„Moc dobře víš, že to ona se mnou nechce mít nic víc“ řekl jsem poklesle mezitím, co jsem překousával kuřecí maso v puse.

„Neřekl bych“ zašeptal si sám pro sebe, ale i přes to jsem ho moc dobře slyšel.

„Co tím myslíš?“ jako vždycky jsem nadzvedl své obočí. Dělám to docela dost často, ale na to si už většina mých kamarádů zvykla.

„No“ nervózně se poškrábal na zátylku. „Mluvili jsme spolu a..“ oddechl si.

„Mluv“ řekl jsem potom, co si udělal aspoň deseti sekundovou pauzu.

„Mluvili jsme především o tobě“ podíval se na mě výrazem, který u něj vidím poprvé.

„A?“ odsekl jsem.

„Nevím, jestli ti to můžu říct. Řekla mi, ať si to nechám pro sebe“ nevině pokrčil rameny.

„Sakra Ry, znáš mě už od malička, jsem tvůj nejlepší kámoš, ne že mi to chceš říct, ty mi to musíš říct“ řekl jsem tvrdším hlasem a silně jsem stiskl bagetu ve svých dlaních.

„Fajn“ překroutil očima a podíval se na mě. „Mluvili jsme spolu včera odpoledne a řekla, že se za ten měsíc spousta věcí změnilo. Že už zjistila, co k tobě cítí, ale neví, jak ti to má říct. Docela se i bojí ti to říct“ znovu mykl rty. Počkat, ona se mi bojí něco říct? Vždyť si poslední měsíc říkáme všechno. Moc dobře ví, že o ni stojím, a jestli ona o mě taky, tak proč to prostě neřekne?

„Dýcháš?“ zeptal se Ryan, díky čemu mě vyprostil z mých myšlenek.

„J-jo, jen mi to nedává smysl. Když ví, že jí chci a ona mě taky, proč to prostě neřekne?“ potřásl jsem hlavou ze strany na stranu.

„Nevím bro, je to žena a s těma je to vždycky komplikované“ uchechtl se a poplácal mě po zádech.

„Mimochodem dneska jdeme do klubu, jdeš taky?“ vstal z barové židle a pomalými kroky odcházel pryč.

„Nevím“ řekl jsem.

„Jde tam i Jess“ jako by věděl, že když mi to řekne, tak půjdu.

„Fajn, v kolik?“ otočil jsem se na něj.

„V osm vyrážíme“ přikývl jsem a otočil jsem se zpátky, abych mohl dojíst tu bagetu.

Z pohledu Jess*

„Proč mu to neřekneš?!“ Missy podle mě hodila nechápavý pohled.

„Je to složité, pořád se bojím“ zamrmlala jsem si pod nosem.

„Jess, za ten měsíc si ho poznala tak, jako bys ho znala celý život. Sama dobře víš, že není jako Mike, je jiný“ vyhodila ruce do vzduchu a sedla si do tureckého sedu.

„Fajn, řekněme tomu, že jestli dnešní večer klapne, tak mu to řeknu“ překroutila jsem očima a podívala jsem se na Missy, která měla úsměv od ucha k uchu.