Random Customer

part 15.

Asi deset minut jsem už nehybně ležela na své posteli. To, co řekl Justin, mě trochu zklamalo, ale nechtěla jsem, aby z toho byla ještě větší hádka, proto jsem odešla z jeho pokoje hned na začátku. Vždycky tohle dělám. Je lepší odejít hned, než to nechat zajít daleko.

„Jess“ v mých uších se rozlehl jeho sametový hlas těsně potom, co jsem uslyšela zvuk otevírajících se dveří. Trhla jsem hlavou a uviděla jsem Justina, jak se nervózně škrábe na zátylku.

„Nemusíš se mi omlouvat, vlastně máš pravdu. Kdybych nebyla chyba, nechali by si mě“ uraženě jsem mykla rameny a znovu jsem zabořila hlavu do polštářů. Pocítila jsem, jak se vedle mě prohnula postel a po chvíli jak Justinovy ruky příjemné bloudí po mých zádech nahoru a dolů.

„Myslel jsem to tak, že udělali chybu, když se tě vzdali“ zašeptal zoufale. „Kdybych si myslel, že si chyba, neseděl bych teď vedle tebe a nemrzelo mě to, jak špatně jsem to řekl. Záleží mi na tobě“ poslední větu řekl dost srozumitelně, přičemž jsem zvedla hlavu a podívala jsem se do jeho oříškových očí.

„Záleží ti na mě?“ na tváři se mi vytvaroval široký úsměv.

„Jess, myslíš, že kdyby mi na tobě nezáleželo, staral bych se o tebe? O to jak ti je a všechno okolo toho? Kdyby mi na tobě nezáleželo, možná by jsi tu ani nebyla“ pokroutil hlavou. „Už jsem ti jednou řekl, že k tobě cítím něco víc, než kamarádství, takže je jasné, že mám o tebe i starost. Nechci, aby ti někdo ublížil, dobře?“ opětoval mi úsměv a jakmile to dořekl, se ke mně sklonil hlavou a zlehka mě políbil.

„Děkuju“ posadila jsem se a vrhnula jsem se mu do silného objetí.

„Co by jsi řekla na večeři v jedné z nejluxusnějších restaurací v centru New Yorku?“ odtáhl se ode mě a prsty přejel po mých vlasech.

„Popravdě mám hlad, takže nebudu namítat“ zasmála jsem se a Justin se postavil z postele.

„Dobře, obleč se a za hodinu vyjedeme“ zastavil se těsně u dveří. Přikývla jsem na souhlas a Justin odešel z mého pokoje. Potichu jsem si povzdechla a také jsem se postavila z postele.

Přešla jsem k obrovskému zrcadlu, a při pohledu na sebe jsem se zlekla. Moje vlasy byly neučesané a místy trochu mastné, na obličeji jsem neměla žádný make-up, takže moje pleť vypadala dost bizarně. Potřásla jsem hlavou a zamknula jsem se v koupelně. Sundala jsem si oblečení a dala jsem si rychlou sprchu. Jakmile jsem měla umyté tělo i vlasy, jsem si kolem těla obmotala ručník a přešla jsem k zrcadlu, které je nad umyvadlem.

Ručníkem jsem si utřela kapky vody z obličeje a ze šuplíku jsem si vytáhla všechnu potřebnou kosmetiku. Na tvář jsem si nanesla trochu make-upu a pudru, abych sjednotila barvu pleti. Na vrchní víčka jsem si nanesla stíny a na spodní víčka jsem si zlehka dala černou tužku. Řasy jsem zvýraznila řasenkou a obočí jsem si srovnala štětečkem do jednoho směru. Celé jsem to zakončila tím, že jsem si na rty nanesla jemně růžovou rtěnku. Vyfénovala jsem si vlasy, které jsem si po dlouhé době i vyžehlila. Moje přírodní vlasy jsou mírně zvlněné, takže si je žehlím jen občas. Odemkla jsem dveře od koupelny a přešla jsem ke skříni.

Je pravda, že mám několik šatů, ale to hlavně kvůli práci. Na dnešek chci něco lepšího, výjimečného, v čem nechodím do práce. Můj zrak padl přesně na to, co jsem hledala. Jemně růžovo-hnědé šaty, ve kterých si vždycky připadám jako princezna. Nad svou poznámkou jsem se v duchu zasmála a vytáhla jsem je ze skříně.

Tyhle šaty jsem nosila vždycky jen na důležité akce. Rychle jsem si je oblékla a na ruku jsem si dala jednoduchý stříbrný náramek. Přes krk jsem si přehodila stříbrný náhrdelník se srdíčkem. Stříkla jsem na sebe svůj oblíbený parfém a na nohy jsem si obula hnědé boty na podpatku. Někdo zaklepal na dveře. Hned mi bylo jasné, kdo to je, protože hodiny ukazovaly šest hodin večer, což je hodina od toho, kdy Justin odešel z mého pokoje.