Random Customer

part 5.

Už uběhl týden od té doby, co Miranda utekla s našimi penězi. Jak jsem očekávala, během toho týdne jsme nestihly s Missy našetřit přesnou sumu peněz na zaplacení nájmu. Je mi z toho do breku, když si pomyslím, že už za pár hodin to jdeme oznámit Bengimu. Už po třetí nemáme plnou částku na zaplacení a tahle situace už je více než trapná. Myslím, že nás odpálkuje tím nejhorším způsobem a my budeme někde na ulici, jako největší socky.

Ale aspoň na chvíli zkusím na tuhle hrůzu zapomenout. Zrovna teď ležím v posteli a hraju si se svým mobilem. Všude je ticho, protože je Missy venku a mě se nechce nic dělat. Z ničeho nic mi zabrněl mobil v ruce a já ho ihned dala do normální polohy, abych ho mohla odemknout. Nová zpráva. S úsměvem na rtech jsem se podívala na displej, kde mi výrazným písmem svítilo Justin. Od té doby, co jsme společně byli na obědě, se mi ozval párkrát, ale tím to končilo. Chtěl se sejít, ale nemohla jsem. Snažila jsem se sehnat co nejvíce peněz, samozřejmě o tom, že jsme na dně, jsem se s ním nebavila. Sám moc dobře věděl, že to není zrovna nejlepší téma, a proto jsme vždycky skončili u nehorázných blbostí, které mě dokázaly rozesmát i přes to, v jaké situaci jsem.

Jak se máš? –J

Nudím se, Missy šla někam ven. Jsem tlačítko odeslat a čekala jsem, než odepíše.

Nechceš se někde sejít? –J Je to tu zase. Znovu ho musím odkopnout kvůli tomu problému.

Ráda bych, ale jdeme s Missy řešit nájem.

Je všechno v pohodě? –J Už jen podle toho, že se ptá, mi je jasné, že moc dobře ví, jak na tom jsme.

Snad jo. Odepsala jsem rychle, když se v bytě rozlehl křiklavý hlas Missy.

„Jsem doma“ zakřičela a po chvíli vešla do pokoje.

„Jdeme za Bengim?“ nervózně si hryzala rty a já jsem jen přikývla. Odrhnula jsem si deku z těla a pomalu jsem vstala z postele. Postavila jsem se před zrcadlo a svázala jsem si vlasy do drdolu. Měla jsem na sobě šedé tepláky a černé tílko, což mi dost vyhovovalo, tak jsem se už nepřevlékala.

„Myslíš, že ho zase přemluvíme?“ řekla jsem, mezitím co Missy hledala něco po pokoji.

„Nevím, ale doufám, že jo“ mykla rameny a dále hledala.

„Co hledáš?“ zeptala jsem se po chvíli, kdy už mě její hledání unavovalo a otravovalo.

„Těch 150 euro, které jsme našetřily“ podívala se na mě a já kývla hlavou na poličku s hrníčkem, ve které ty peníze jsou.

„Díky“ došla na druhou stranu pokoje a z poličky sundala hrníček s penězi.

***

„Věděla jsem to“ naštvaně jsem pěstí vrazila do stěny.

„Myslela jsem si, že ho přemluvíme jako minule“ zoufale si povzdechla Missy a posadila se na pohovku. Její tvář ihned padla do jejích dlaní.

„Kurva co budeme dělat?“ moc často sprostě nemluvím, ale v takových situacích, jako je tahle, to je nevyloučené.

„Mám nápad“ zvedla tvář z dlaní a koutky jejich úst se nadzvedly.

„Jaký?“ zasekla jsem se a překvapeně jsem na ní zírala.

„Alfredo“ odsekla. „Má velký dům, no vlastně tam žije i s Ryanem a Justinem, a-“ nestihla to doříct, protože jsem jí skočila do řeči.

„Justin? Na to hned zapomeň“ pokývala jsem hlavou a nevěnovala jsem ji ani krátký pohled.

„Jess, nic jiného nám nezbývá, chceš jít raději pod most?“ podívala jsem se na ní. Měla nadzvyhlé obočí a výraz, který mluvil za vše. Má pravdu, ale nechci chodit k Justinovi s tím, že nemáme kde bydlet.