Random Customer

part 23.

část je věnovaná Mellise :)

Zrovna teď procházím s Jazzy přes les a povídáme si. Ano, Jazzy se mnou šla dobrovolně ven. Taky jsem to ze začátku nečekala, ale mile mě to překvapilo. Říkala jsem, že se s ní chci na tomhle výletě sblížit, tak snad to půjde podle mých představ.

„Kolik máš vlastně roků?“ zeptala jsem se a pevněji jsem stiskla její malou ruku.

„Bude mi devět“ odpověděla, dívajíc se na cestu pod námi.

„Páni, už z tebe bude velká holka“ mile jsem se zasmála a překročila jsem tlustší klacek.

„Nemusíš tohle dělat“ nad tím, co zrovna řekla, jsem se zastavila.

„C-cože?“ zasekla jsem se a ona se zastavila. Stála ode mě krok dopředu, takže se otočila, aby mi viděla do tváře.

„Nemusíš se snažit se mnou skamarádit nebo na mě být milá. Je mi devět, ale tohle poznám“ potřásla hlavou, kterou po chvíli sklonila.

Nahlas jsem vydechla a udělala jsem krok vpřed. Od Jazzy mě dělilo pouhých pár centimetrů. Dřepla jsem si a chytila jsem obě její ruce. Dívala jsem se na její tvář a všimla jsem si malé slzy, která stekla po jejím líčku.

„Jazzy, co se děje?“ zašeptala jsem.

„Nic“ odsekla.

„Jazzy, snažím se s tebou skamarádit, protože chci. Chci, abychom si rozuměly. Proč se snažíš za tím vidět něco jiného?“ pustila jsem jednu její ruku, abych jí mohla slzu utřít.

„Protože Cailin byla taky ze začátku milá, a nakonec odešla“ smrkla. Zase Cailin. Musím o ní co nejdříve něco zjistit.

„Justin mi o Cailin nic neřekl, ale ty a Jaxon ano. Nevím, co se stalo, proč ho opustila nebo on jí, ale já Justina nechci opustit. Miluju ho, strašně moc“ do široka jsem se usmála a pramínek jejich hnědých vlasů jsem zastrčila za malé ucho.

„A není v tom nic jiného, než jenom Cailin?“ zeptala jsem se po chvilce ticha.

„N-no je..“ zakoktala. „Celé ty dva roky byl Justin jenom můj, potom, co odešla Cailin. Ale teď už zase nebude“ znovu jí po líčku stekla slza.

„Jazz“ ztěžka jsem vydechla. „Vždycky bude tvůj. Je to přece tvůj starší bratr. Máte mezi sebou určité pouto, které se rozhodně nepokusím zničit.  Je mi jasné, že mezi sebou musíte mít dost silný vztah. A nemysli si, že na tebe kvůli mně Justin zapomene“ teď jsem zněla dost rozumně. Ale to, co jsem řekla, byla čistá pravda. Podívala se na mě a její slzy přestaly stékat po líčkách.

„Dobře“ řekla potichu a já se postavila. Chytila jsem její ruku a znovu jsme se daly do cesty po tomhle neznámém lesu. Bylo tu dokonalé ticho, které občas přerušil zpěv nějakých ptáků nebo šumění listů.

„Jak to, že nic nevíš o Cailin?“ zeptala se po chvíli chůze Jazzy.

„Víš, Justin mi o ní neřekl. Teda říkal mi, že měl holku, ale nic víc. Až ty a Jaxon jste mi o ni řekli pár nepěkných věcí“ mykla jsem rameny a rozhlédla se kolem sebe.

„A co ty a kluci? Líbí se ti ve škole nějaký?“ podívala jsem se na ní s úškrnem na rtech. Vím, že je jí pouhých 9 let, ale mám na mysli dětskou lásku. Takovou, kdy spolu tráví čas jako nejlepší kamarádi a drží se za ruce.

„Líbí se mi Luke, ale neříkej to Justinovi“ zasmála se tiše.

„Proč ne?“

„Justin nemá moc rád, když se mi líbí nějaký kluk. Vždycky se o mě bojí, že mi můžou nějak ublížit nebo ke mně budou škaredí“ mohla jsem takovou odpověď čekat. Justin je docela starostlivý typ.