Když se ráno probudila, natáhla s úsměvem ruku vedle sebe. Čekala, že tam ucítí Marka, ale sáhla do prázdna. Posadila se a rozhlédla se. Cítila se šťastně. Se zívnutím se protáhla a chtěla vstát, ale zjistila, že je nahá. Přitiskla si přikrývku k tělu a zvedla se. Na křesle našla složené věci, na kterých ležela malá bílá růže. S úsměvem si přičichla ke květině a položila ji zpátky. Oblékla se a sesbírala ze země všechny své věci. Potichu, jako zloděj, se vplížila do svého pokoje. Zavřela za sebou dveře, o které se zády opřela. Vydechla, usmála se a zadívala se do stropu. Zkousla si spodní ret a odrazila se od tvrdého dřeva. Když vyhlédla z okna, uviděla bílou krajinu. Vše kolem pokryl hojnou vrstvou sníh. Větve vrb se pod jeho tíhou skláněly nízko nad zemí. Jezero vypadalo jako dočista zamrzlé.
"Co to-" pošeptala Aneta udiveně. Vždyť sněžilo sotva pár hodin.
Oči se jí rozzářily. Už odmala milovala sníh. Odhodila věci na podlahu vedle postele a seběhla dolů do kuchyně, kde to nádherně vonělo. Na barovém pultíku stál talíř plný lahodně vypadajících lívanců s jahodami a tvarohem, a hrnek s horkou kávou. Vedle seděl Michael a také snídal. Aneta dosedla na stoličku vedle něj a nasála tu sladkou vůni.
"Může být dnešní ráno ještě pohádkovější?" prohlásila s úsměvem. Michael se na ni podezřívavě podíval.
"Co je?" zeptala se Aneta s plnou pusou. "Proboha! Ty jsou výborný! Předpokládám, žes je nedělal ty."
"Dovol," ohradil se Michael. "Pro tvou informaci, já umím vařit. A ne, nedělal."
"María se vážně překonala," pochutnávala si Aneta. Michael si ji stále prohlížel.
"Ani María to nedělala," zakroutil hlavou. "Hele poslyš. Kam jsi včera zmizela? Nevypadala si zrovna v pohodě, chtěl jsem tě jít zkontrolovat, ale ve svém pokoji si nebyla."
"A kdo je teda dělal?" zeptala se vyhýbavě.
"Aneto!" Michael poodstrčil prázdný talíř a otočil se tělem k ní. Zvedl jedno obočí a propaloval ji pohledem.
"Byla jsem s Markem," odvětila.
"Cože?" řekl nechápavě a pravým loktem se opřel o linku. "Vždyť ve svém pokoji nebyl. Myslel jsem, že odešel s Isabe-"
Zarazil se. Pozdě. Aneta se na něj obrátila. Úsměv ji na tváři ztvrdl. Co tím chtěl ksakru říct?
Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila a klidně odvětila: "Byli jsme venku."
"Venku? Jak dlouho? Vždyť mrzlo proboha, mohli jste-"
"Michaeli."
"-nastydnout a nebo dostat zápal plic-"
"Michaeli!" zvýšila hlas a snažila se ho přerušit. "V klidu. Jsem tady, zdravá. Vzal mě na loďku. Bylo to nádherné."
"Jo, loděnice. Tam jsem nebyl ani nepamatuju. Netušil jsem, že ještě vůbec stojí," zakroutil hlavou. "Naposled jsem tam byl snad jako dítě. Když jsme si tam s Markem hráli, jeho máma o nás měla vždycky hroznej strach. Bez ní jsme tam nesměli. No, možná od té doby co zemřela, jsem tam nebyl."
Aneta tiše naslouchala jeho vzpomínkám.
"Když tak nad tím přemýšlím, je zvláštní, že tě tam vzal," podotkl. "Je to jedno ze vzpomínkových míst na jeho mámu a to není-"
"Políbil mě!" vyhrkla. Michael se zarazil a jen na ni tupě zíral.
"Co-cože?" zakoktal, vyvedený z míry.
"Tam, na jezeře, pod hvězdami," řekla a když si to vybavila, usmála se.
"To není možný," zakroutil odmítavě hlavou. "Byla tma, nespletla sis ho s někým jiným? S někým, kdo se nevyhýbá takovéto intimní blízkosti se ženami?"
Aneta se na něj zamračila.
"Dobře, dobře," zvedl dlaně do vzduchu. "nech mě si to urovnat."
Aneta se zhluboka nadechla a na vteřinu zaváhala, jestli to byl dobrý nápad.
"Není možný, že to bylo třeba omylem?"
"Jak sakra někoho políbíš omylem?!" vyjela na něj nechápavě.
"Já nevím, sedíte naproti sobě v loďce, on se chce pro něco sehnout, ty se nakloníš a omylem se tak políbíte?"
"Pane bože, Michaeli," složila hlavu do dlaní a rozesmála se. "Byl to opravdový polibek, věř mi. Nebyl můj první."
"Za to ty jeho jo," utrousil Michael.
"Cože?"
"Ale nic," mávl rukou. "Tím se to všechno vysvětluje."
"Co tím myslíš?" zeptala se. "Michaeli, začni už sakra mluvit trochu srozumitelně."
"Hádám, že jste tedy včerejší noc strávily spolu."
Aneta nechápavě přikývla.
"Takže ty jsi ten důvod, proč měl ráno tak dobrou náladu. Jako už dlouho ne," prohlásil lehce zastřeně. "Ty lívance připravil on."
Aneta se dívala z okna a popíjela kávu. Mrzelo ji, že nevlastní žádné věci do sněhu. Nejraději by šla dělat sněhové andílky a stavět sněhuláka. Dýchla na sklo, které se zamlžilo, a namalovala na něj srdíčko probodnuté šípem. Poté se zarazila a obrázek zamazala.
"Co vyvádíš?" povzdechla si a opřela si čelo o studenou skleněnou výplň. Aneta unaveně zívla a na chvilku zavřela oči. Ve vzpomínkách se stále vracela ke včerejší noci. Myslela na jeho silné paže, které ji svíraly v mileneckém objetí. Na tváři ji visel lehce stydlivý úsměv.
"Co stojí za tím sladkým úsměvem?" ozvalo se za jejími zády. Vytržena ze svých necudných myšlenek se zahanbeně narovnala.
"Sníh," zalhala hbitě. "Miluju sníh."
Zadívala se na něj a naklonila hlavu lehce na stranu. "Kde jsi byl celý den?"
"Musel jsem něco vyřídit," odvětil a položil na gauč několik papírových tašek. "A mám pro tebe překvapení."
Aneta seskočila z parapetu a přicupitala blíž k němu. Marek se pousmál a vytáhl z první tašky zimní bundu. Z dalších poté rukavice, šálu, čepici, nějaké teplé kalhoty a z té poslední krabici se zimními botami. Anetě se zatajil dech.
"Pro mě?"
"Přeci tě nenechám zmrznout," podotkl. "Jestli chceš, můžeme se jít po večeři projít."
"Ráda," přikývla nadšeně.
"Tak jak ses celý den měla?" zeptal se s rukama strčenýma v kapsách. Z pusy mu unikl obláček páry.
"Tak nějak jako každý den," pokrčila rameny. Neměla mu moc co říct a nebyla si jistá, jak to mezi nimi teď je.
"Můžu se tě zeptat na něco osobního?" zadívala se na své nové zimní boty, které se bořily do sněhu, jenž pod její tíhou hlasitě křupal.
"Jistě," odvětil s pohledem upřeným do dáli na zasněžené vrcholky stromů.
Chvilku váhala a pak přece jen vyslovila svou otázku: "Co se stalo s tvou matkou?"
Marek se lehce otřásl, ale ne zimou. Zhluboka se nadechl. Jakoby se mu všechna slova vytratila. Nevěděl, jak reagovat ani kde začít. Možná bylo na čase se někomu svěřit.
"Když bylo mému otci zhruba 20 let, uzavřel jeho otec, můj děda, dohodu s jedním zámožným klientem. Byla to dohoda o uzavření sňatku s jeho dcerou. Tím by došlo k rozšíření rodinné firmy. Ke svatbě v té době skutečně došlo, vzhledem k tomu, že to bylo domluvené manželství, oba dodržovali jistá pravidla a vše šlo jako po másle. Po nějakém čase se však otec zamiloval do mé matky, své tehdejší švagrové. Ta mu o rok později porodila syna, mě."
Aneta mlčky naslouchala, ponořená do jeho vyprávění. Marek na chvíli vypustil veškeré myšlenky a prostě vyprávěl. Bylo to osvobozující.
"Vzhledem k tomu že je pro nás rodina vším, rozvedl se se svou ženou a vzal si mou matku, aby byla naše rodina úplná. Samozřejmě se to zrovna nesetkalo s pochopením okolí."
Aneta chápavě přikývla.
"Má matka byla úplně jiná než otec. Nepatřila do jeho světa. Byla laskavá, spravedlivá, měla dobré srdce," při vzpomínce na svou matku se Marek usmál. "Snažila se otce změnit. Když se jí to nedařilo, snažila se ho aspoň mírnit a vynahrazovala mi veškerou jeho lásku. Byla to ta nejdokonalejší osoba na světě."
Marek se zhluboka nadechl a umlčel se.
"A co se s ní stalo?" vyzvídala Aneta.
"Nic dobrého," zakroutil Marek hlavou a zastavil se. "Myslím, že už bychom se měli vrátit."
Aneta pochopila, že ještě není ten správný čas, aby jí to řekl. Sice ji to zajímalo, ale nechtěla na něj tlačit.
Marek se otočil na cestu zpátky k domu a toužil potlačit myšlenku, která se mermomocí drala na povrch. Jakž takž se mu to podařilo, ale přeci jen v něm zanechala semínko pochybností.
Aneta ho pohladila po ruce a věnovala mu chápavý úsměv. Marek uvolnil napjaté svaly a opustil veškeré vzpomínky na minulost. Aspoň pro dnešní večer.
"Skočím si ještě něco vyřídit. Počkej na mě u mě," prohlásil, když vešli do domu. Aneta přikývla a vyběhla schody do patra. V Markově ložnici ze sebe shodila veškeré oblečení. Rozhodla se si dát horkou sprchu na zahřátí. Vlezla do sprchového koutu a otočila matným černým kohoutkem. Z velké hranaté hlavice zavěšené na stropě začal téct proud teplé vody, který okamžitě smáčel její rozpuštěné vlasy. Po chvilce zvýšila teplotu a náhlá horkost jí způsobila husí kůži. Sledovala páru kondenzující na světle šedých dlaždicích. Uslyšela za sebou kroky. Poté se k ní přitiskla teplá nahá kůže a na svém krku ucítila horký dech.
"Beze mě?"
Jeho ruka jemně zmáčkla její pravý bok a pomalu vyjížděla výš. Na vteřinu se zastavila u pravého ňadra a pokračovala dál. Zastavila se pod bradou. Jeho velká dlaň objala její krk a jemným stiskem ji donutil zaklonit hlavu. Proud vody tak stékal mezi jejími prsy. Opřela si temeno o jeho hruď a užívala si každý jeho polibek, který směřoval od jejího levého ramene ke krku. Prsty druhé ruky sjel mezi její nohy, kde jí začal laskat. Z úst ji unikl toužebný vzdech. Po chvilce si ji otočil k sobě. Chytl ji za šíji, přitáhl si ji a spojil jejich rty ve vášnivém polibku. Voda stékala po jejich tvářích a vyplňovala tak i poslední centimetry mezi jejich nahými těly. Její rty byly tak sladké a opojné, že se od nich nechtěl odtrhnout. Přitiskl ji na stěnu a ona lehce zasyčela.
"Co se děje?" zeptal se polekaně.
"Jen to zastudělo," odvětila tiše a usmála se. Úsměv jí s úlevou opětoval.
Jeho chtíč cítila nejen na svém břiše, ale viděla ho i v jeho očích. Vypnul sprchu, chytl ji za zadek a jedním ladným pohybem ji vyhoupl nahoru. Obmotala si nohy kolem jeho pasu. Přešel s ní v náručí do ložnice, kde ji položil na postel. Voda z jejich těl a vlasů smáčela podlahu a povlečení. Avšak jediné na co oba mysleli, byla touha. Žár, který je oba spálí zaživa.