Hi Guys! :D Chtěla bych všem poděkovat za čtení a votes! Nová kapitola pro vás všechny co to čtou! Děkuju moc! Love you all :3 :D
P.S.: Přidala jsem trošku zvláštní pojetí hudby k této kapitole :D Hope you'll love it!
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pohled Luka:
Po tom, co jsem se konečně prorval do domu, jsem si hned šel omrknout svůj pokoj. Byl obrovskej. Tak jako každej pokoj v týhle vile. Postel byla uprostřed pokoje u stěny. Naproti ní obrovská plazma, nějaký videohry, jako je GTA, FIFA 2015 a tak podobně... Mám výhled na vilu té holky. Asi deset minut jsem sledoval hrající si psy. Ze sledování mě však vytrhl pohled na přijíždějící auto. Doufal jsem, že je to ona, ale nebyla. Byla to Ashova sestra, Jess. Přesně v tu chvíli do mého pokoje vtrhnul Ash...
„Neumíš klepat nebo co?" řekl jsem trochu víc otráveně, než jsem chtěl. Z nějakého důvodu mi vadilo, že to není ta, kterou jsem čekal.
„Se uklidni... Jdu za tebou, protože je tu ségra a má pro nás návrh. Tak buď do pěti minut dole v obýváku, jo?" jen co to dořekl, zase odešel. Co po nás jeho ségra může chtít?! Posledně po nás chtěla, abychom zahráli ve škole. Upřímně, nerad na to vzpomínám... Věci byly vybalené a to bylo jen dobře. Otevřel jsem skříň a vytáhl černé kalhoty a tričko s nápisem NIRVANA. Oblíkl jsem si to a sešel dolů, kde už všichni seděli na sedačkách.
„Ahoj Jess." pozdravim a sedám si k Mikeymu na gauč.
„Fajn, jsme všichni?" zeptá se Jess, i když moc dobře ví, že jsem přišel jako poslední. Popravdě jsem tu ani nechtěl sedět, protože to bude zase prosba, která jí pomůže dosáhnout úspěchu... Jako v té škole...
„Luku? Země volá Luka!" mluvila na mě Jess, ale já ji nevnímal.
„Hej bro!" Mikey mě taky začal probouzet z přemýšlení. Nakonec mě cvrnknul do spánku a to mě probralo...
„Co, děje se něco?" zeptal jsem se zmateně. Mikey se začal okamžitě smát a postupně se přidali všichni až na mě.
„Jen se smějte, ale až na tom budete jako já, tak se budu zase já smát vám!" řekl jsem mrzutě.
„Hej, tak už dost, kluci. Jinak to nestihnem." okřikla už taky mrzutě Jess.
„A co teda chystáš?" ptá se už Ash klidněji.
„Víte, kdo bydlí naproti vám?" zvedl jsem hlavu. Začal jsem dávat pozor. Celou dobu myslím na ni.
„Kdo?" vyhrkl jsem s asi moc velkým zájmem, protože se na mě všichni podívali nechápavým pohledem.
„No co?! Je přece dobrý znát svý sousedy..." vymluvil jsem se a Jess pokračovala.
„Je to Kayla Black a..." Jess ani nedomluvila. Ash jí skočil do řeči.
„Ona tu bydlí Kay?" zařval nadšeně. „Proč si mi to neřekla už před tím?"
„Protože bys zkazil překvapení, bratříčku! Znám tě." odpověděla mu Jess v klidu. Ash se tvářil jako sluníčko. On zná tu holku od vedle, a kdo ví, jestli s ní něco nemá.
„No a o co jde v tom překvapení?" zeptal se nakonec Cal.
„Kay má dneska výročí s Ryanem a mě napadlo, že bychom jí mohli navštívit." výročí. Z toho slova jsem dostal husí kůži. Ona s někým chodí...
„Jako výročí, že spolu choděj?" ptám se Jess, ale ta jen ztuhne v obličeji a stejně tak i Ash. Cal na mě spustil:
„Ne asi, výročí úmrtí... Jasně, že spolu musej chodit, že Jess?" Jess neodpovídá. Jen se na sebe s Ashem dívají.
„Lidi, jste v pořádku?" optá se Mikey trochu se strachem.
„No, ono to je výročí úmrtí.... Dneska to je přesně pět let, co Ryan zemřel." začal Ash. Zbytek nám pověděla Jess. O tom jak byli nejlepší kamarádi, jak se hádali, učili psy a o tom, jak bez sebe nedokázali vydržet.
„Když Ryan zemřel, Kayla ztratila city. Všechny jen nesnášela. Nešlo s ní normálně mluvit. Po pár měsících se zase bavila se mnou a Ashem. S nikým jiným. Od rodičů odešla, protože v domě bylo mnoho vzpomínek a ona nebyla schopna vidět je každý den. Teď má jenom mě, psy a Ashe. Prý ji to stačí, ale myslím, že když se s ní potkáte i vy," a ukázala na mě, Mikeyho a Cala, „tak se může cítit šťastnější. Ze začátku se nejspíše bude bránit, ale nakonec povolí a bude se s vámi bavit. Teda, snad..." celou dobu, co Jess povídala jsem sledoval Ashe. Byl šťastnej a něco mi říkalo, že až moc. Nevim vůbec proč, ale byl jsem na něj dost naštvanej! Že bych žárlil...?!
Pohled Ashe:
Jak jsem zjistil, že ve stejné čtvrti bydlí i Kay, byl jsem šťastnej. Hodně! Neviděl jsem ji tak dva roky. Jak já si přál, abychom se zase viděli. Jenomže jak přišly koncerty a turné, musel jsem odjet. Ale teď jsem zpět a připraven na to, že se s Kay zase jednou zasměju. Pocítil jsem na sobě něčí pohled. Rozhlídl jsem se. Luke se na mě díval jako by mě chtěl zavraždit. Jen co jsem se na něj podíval, uhnul pohledem na Jess. Co ho žere...?!, říkám si v hlavě. Ségra pokračovala v plánu překvapení, ale já ji neposlouchal. Přemýšlel jsem na Kaylou. Změnila se hodně? Má zase city? Tyhle otázky jsem měl v hlavě. Abych řekl pravdu, Kayla byla pro mě neodolatelná. Vždy, když jsem jí viděl, nedokázal jsem z ní spustit oči. A dneska to bude nejspíš stejné.
Jess dopovídala a my se vydali ke Kaylině vile. První úkol byl, dostat se přes psy. Jess znali, takže to bylo jednoduché, jenže jejich zlostné vrčení mě trochu znervózňovalo. Moje sestřička zná skrýš pro náhradní klíč. Teď se to hodilo. Vešli jsme do domu a všichni kromě mě a Jess zírali. Její vila zároveň sloužila jako studio.
„Páni..." ozval se Mikey. „To je snad galerie umění nebo co?"
„Něco na ten způsob, Mikey." zasmála se Jess. „Kay studuje uměleckou. A jelikož k ní nikdo nechodí, má svůj dům jako studio. Prý ji to pomáhá vidět, jak se zlepšuje a v čem se naopak horší. Nikdy jsem se neptala na detaily." Jess povídala a všichni jen přikyvovali. Najednou se ozval psí štěkot. Kayla je doma. Rychle jsme se nachystali dort na stolek před dveře a schovali se. Dveře se otevřeli a já ji viděl...
Pohled Kayly:
Přijela jsem s autem do garáže. Psi mě přivítali radostným štěkotem. Všechny jsem je podrbala a šla do domu. Ještě před dveřmi jsem si znova přečetla SMSku od Jess. Vevnitř na mě čeká překvapení. Jak ji znám, dá si na tom buď hodně záležet, nebo se na to prakticky vykašle. Otevřela jsem dveře a viděla dort. Na stolku trojpatrový dort. Pousmála jsem se.
„Já tu Jess asi zabiju..." řeknu si pro sebe a vyzuju se. Přistoupím k dortu, na kterém je napsáno S láskou, Jess!. U dortu bylo i přáníčko. No, spíš obálka s dopisem. Rozbalila jsem ji a četla si pro sebe:
„Vím, že je dnešek pro tebe moc významný. I když je smutný. Chceme ti pomoct. Máme tě moc rádi a ty se nesmíš trápit. Jess a..."
Nestihla jsem to přečíst, protože se kolem mě vytvořil kruh lidí a všichni křičeli Překvapení! Popravdě mě to dojalo. Musela jsem se zasmát. Namířila jsem si to rovnou k Jess.
„Na to, co je dneska za den, jste vybrali dost zajímavé přivítání." řekla jsem jí v objetí.
„Chceš snad, abychom vykřikovali Úmrtí!?" zasmála se.
„Ne, tohle mi stačí.". Teď už jsme se smály obě. V podstatě jsem ignorovala, že tu jsou i ostatní, ale Jess to nevydrží a představí mi je. Nakonec jsem se odtáhla a šla obejmout i Ashe.
„Chybělas mi!" zašeptal mi do ucha. Moc dobře vím, že je do mě Ash blázen. Pro mě je to kamarád, ale nechci ho tím zatěžovat. Stejně se o nic nepokouší. Někdo mi zaťukal na rameno a já se od Ashe odtáhla.
„Nechceš se seznámit?" zeptala se Jess a já jen přikývla. Koukala jsem na trojici kluků. Věděla jsem, kdo je kdo, ale nechtěla jsem Jess kazit radost. Přeci jen, je to moje jediná kamarádka.
„Kay, tohle je Calum," ukázala na Hooda. Objal mě. Vypadal sympaticky, ale na druhou stranu, nechtěla jsem v sobě vyvolávat city. Jess pokračovala:
„To je Mikey," Clifford mě s radostí objal též. Zaujaly mě na něm jeho modré vlasy. Byl s nimi roztomilej. Co to blábolíš?!
„A nakonec, Luke." ukázala na blonďáka s modrýma očima. Měl piercing stejně jako já, akorát na rtu, kdežto já na obočí. Luke ke mně přistoupil a objal mě, stejně jako ostatní. Jenomže udělal taky něco, co ostatní ne. Dal mi polibek na tvář. Všichni na nás zírali. Luke poodešel a vrátil se do řady, kde původně stál. Ohlédla jsem se na Jess, jenže ta vypadala, že o tom nic neví. Už hodně krát se snažila dohodit mi kluka, ale nikdy se jí to nepovedlo. Její výraz přímo říkal, Tohle nebylo v plánu...! Všimla jsem si taky Ashova výrazu. Byl naštvanej. Probodával Luka pohledem. Ten se však jen usmíval, jak nějaké neviňátko.
V pokoji vládlo ticho. Znervózňovalo mě a tak jsem ho narušila.
„Ehm...půjdu se převlíct. Jess, pojď se mnou, musim s tebou mluvit o psech." jen přikývla. Bylo vidět, že má strach, co se stane v naší nepřítomnosti. Po pravdě, mně to bylo jedno. Tohle je věc mezi kluky. S Jess jsme vletěly do mého pokoje a zavřely za sebou. Dívaly jsme se na sebe zmatenými pohledy...