Andělův ďábel // 5SOS (Luke Hemmings)

Pozvání

Hi Guys! :D Mám tu další kapitolku, Pozvání. Dneska je spíše o určité situaci z více pohledů. Děkuju opět za votes a čtení, miluju vás :33 Moc to pro mě znamená! ;)) Jinak, na fotce Volver :33

Nebudu zdržovat, Hope you'll love it! :) :3

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pohled Luka:

To, co se dneska odpoledne stalo, mi přišlo jako pokrok. Velký pokrok. Řekla mi něco, co neví nejspíše ani Mikey a toho si cením. 

Vešel jsem do domu a hned se zastavil, protože si mě prohlížel Ashton vražedným pohledem. „Potřebuješ něco, necito?“ ptám se jedovatě.

„Mluvit s tebou!“

„Už se stalo…“ odpověděl jsem mu jízlivě. Udělal něco nečekaného. Vzal mě pod krkem a přitlačil na dveře. Doslova mě dusil.

„Jestli jí jen slůvkem ublížíš, zabiju tě!“

„To bys měl říkat spíše sobě…“ odvětil jsem a tím jsem si vysloužil pěstí. Jak jsem padal, vzal jsem sebou jeden obraz. Ostatní se přiřítili do předsíně.

„Bože, kluci, co se děje?“ ptá se vyděšeně Jess.

„Zeptej se brášky, ten ti to moc rád poví!“ řeknu naštvaně a snažím se postavit. Mikey s Calem mi pomohli.

„Ashi, ty ses zbláznil nebo co?!“ vyjel na něj Mikey, ale on se akorát jen uchechtl a já měl sto chutí mu tu pěst vrátit, jenže Cal mě zastavil.

„Ashtone, tys Lukovi vážně vrazil?“ vyzvídá Jess a zní to docela nasraně a zároveň, ublíženě?! Ash akorát sklopí zrak. Asi má před sestřičkou respekt.

„Jo…“ šeptl a já se jemně usmál. Tak on se Jess vážně bojí. Aspoň vím, kdy za ní jít.

„Jak si mohl?!“ zařvala a odběhla k sobě do pokoje. Tak tohle nechápu. Všichni tři jsme na Ashe nechápavě zírali. Ten se na nás podíval omluvným pohledem…

„Má tě ráda…“ zašeptal a já se modlil, abych se přeslechl.

„C-co že?“ nevěřím. To nemůže být pravda.

„Má tě ráda od doby, co tě zná…“ odfrkne si Ash. Vůbec se mi to nelíbilo a bylo poznat, že ani jemu. Cal s Mikeym se na slova nezmohli. Podíval jsem se na oba a oni akorát zírali s otevřenou pusou. Nechtěl jsem tu jen tak stát. Nechci a nesmím. Šel jsem k sobě do pokoje, zamkl se a chodil po pokoji sem a tam. Držel jsem se za vlasy, jinak by se pár věcí rozbilo.

Bude osm večer a já jsem stále zamknutej v pokoji i se svými myšlenkami. Nechtěl jsem a nevěřil jsem tomu, že by mě Jess celou tu dobu milovala. Největší potíž je v tom, že já k ní vůbec nic necítím a už vůbec ne lásku. Stačí mi přátelství a nestojím o to, aby mě Ashton ještě víc nenáviděl. Přemýšlím, jestli z tohodle pokoje dneska vyjdu. Sedím na posteli v tureckém sedu a přemítám o celém dnešku. Přijde mi toho nějak moc, ale co s tím mám dělat? Nic, protože nic nezmůžu.

Pohled Caluma:

Nemohl jsem spát. Celý zbytek odpoledne pro mě byl teror. Zjistil jsem, že holka, do které jsem beznadějně zamilovaný, chová city pro mého nejlepšího kámoše. Proto ke mně nic necítí? Protože miluje Luka? Ale co když jí Luke nemiluje?