Andělův ďábel // 5SOS (Luke Hemmings)

Šok

Musím vám všem moc poděkovat, protože to co pro mě děláte, je neskutečné! Tenhle příběh včera přesáhl 5K přečtení a jak se dívám, neustále to stoupá. Chci vám všem říct, že si toho neskutečně cením. Ani nevíte, jakou mi tím děláte radost! Děkuji za to všem a doufám, že se vám tahle story bude líbit i nadále! :))

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O několik týdnů později...

"Ale no tak," řekla jsem už vážně trochu podrážděně k Jackovi a Adelle. Už zase si vyjadřovali svou lásku, až se málem snědli. Jack mě probodl naštvaným pohledem, kterým říkal vše.

"Promiň, že jsem vás k sobě nepozvala pro to, abych vás sledovala, jak se vyžíváte ve válce jazyků," uchechtla jsem se a svalila se na sedačku vedle nich. Adelle maličko zrudla ve tvářích, jak jí bylo trapně.

"My nemůžeme za to, že jsi nám nenabídla jinou zábavu," řekl s úšklebkem Jack. Protočila jsem nad ním očima. Tohle opravdu může říct jenom on.

Vstala jsem k televizi a začala se přehrabovat v krabici s filmy. Našla jsem jeden, který měl Jack obzvláště rád. Zapnula jsem ho a pustila. Mrkla jsem na ty dva, zda si zase nevyjadřují lásku. Tentokrát se ale Jack choval způsobile a akorát si Adelle k sobě tulil, která neměla námitky. Opět jsem padla k nim a sledovala film.

Asi v polovině jsme ho stopli a udělali pauzu. Jack šel na zahradu, že si zapálí. Já své chutě udržela a zůstala s Adelle. Abych se přiznala, měla jsem z ní maličko hrůzu. Ne hrůzu. Necítila jsem se s ní dobře už jen tím, že byla Blakova sestra.

"Jsi v pohodě, Kaylo?" vyrušila mě z myšlenek otázkou. Trošku jsem sebou cukla a promnula si oči.

"Jo, proč?" nechápala jsem, proč se ptala.

"Jsi trochu pobledlá. Není ti špatně?" ptala se dál. Zaskočila mě, protože moje mysl se najednou začala zajímat o to, zda mi opravdu není špatně. Sekla jsem se... udělalo se mi špatně. Dala jsem si ruku rychle před pusu a vyběhla do nejbližší koupelny k záchodu. Sehnula jsem se k němu a nechala své tělo dostat ze sebe všechno špatné.

Když bylo po všem, vstala jsem k umyvadlu a opláchla si obličej. Bylo to tak rychlé, že jsem ani pořádně nestihla postřehnout, že se tohle vůbec dělo. Vydechovala jsem a znova se nadechovala.

"Jsi v pohodě?" zaslechla jsem za sebou Jackův hlas. Lehce jsem pokývla hlavou a zavřela oči. Pocítila jsem jeho doteky na svých zádech, jak mě hladil a uklidňoval.

"Asi jsem něco špatného snědla," zamumlala jsem a zvedla hlavu. Všimla jsem si, že za Jackam stála trošku vyděšeně hledící Adelle. Jemně jsem se na ni usmála a šla pomalu zpátky do obýváku.

"Nechceš zajet k doktorce? Možná by to bylo lepší," přisedli si oba ke mně na pohovku.

"Jsi pořád bledá, nevypadáš dobře," šeptla i Adelle.

"Jsem jen trochu unavená," řekla jsem tiše a prohrábla si vlasy.

"Kay, ale posledně, když jsme se viděli, jsi taky nevypadala nejlépe."

"Jacku, bylo to před pár dny, jsem unavená trochu déle," zavrčela jsem trochu neochotně.

"Fajn, bereme tě do nemocnice," rozhodl, jakoby ignoroval, co jsem právě řekla. Pomohl mi vstát a s Adelle mě podpírali až k jeho autu, kde mě naložili a odjeli do nemocnice. Nic jsem jim na to neříkala, stejně bych neuspěla.