Andělův ďábel // 5SOS (Luke Hemmings)

Isabell Cassidy Hemmings

!! Gratuluji @veronikaruzickova98 a @Laloo13 za jména a věnuji jim tuto kapitolu !! Děkuji vám, holky a samozřejmě děkuji i ostatním, co mi daly návrhy, moc si jich cením! :)

Pohled Kayly:

Vidět tu malou holčičku, jak je zabalená v dečce, mě dojímalo. Moji malou holčičku, která mi dělala tolik starostí, a které jsem se chtěla na začátku toho všeho zbavit, jelikož jsem ji nechtěla. Teď jsem věděla, že by to bylo to nejhorší, co bych kdy mohla udělat. Protože tohle byl ten nejnádhernější moment v mém životě...

Ležela jsem na pokoji i s malou, kterou mi dovezli v postýlce, na níž bylo její jméno. Isabell Cassidy. Vybrali jsme ho s Lukem společně, což už přeci jen něco znamenalo. A co víc, dala jsem jí i jeho příjmení, Hemmings. Bylo to sice trochu zvláštní, že měla jeho příjmení, jelikož jsme s Lukem o svatbě vůbec nemluvili. Třeba jednou...

Bylo brzké ráno. Sluneční paprsky zasahovaly skrz žaluzie do pokoje a tím ji dělaly světlejší. Probrala jsem se před pár minutami, cítila jsem se po včerejšku šíleně unavená, ale po tomhle spánku se únava vypařila a já byla šťastná.

Luke musel zaplatit soukromý pokoj, protože jsem tu byla sama a to nebyl zrovna malý. Byl tu krásný prostor. Vedly odtud dvoje dveře. Jedny musely být od koupelny a jedny do chodby nemocnice. Odtamtud se ozýval rachot koleček od vozíčků, pojízdných stolků a všeho možného.

Malá spinkala zabalená v růžové dečce. Zdála se mi jako to nejrozkošnější děťátko na celém světě, ale to asi každé mamce její novorozené dítě. V duchu jsem ale přemítala, jestli je tohle to, co jsem chtěla. Chtěla jsem ve třiadvaceti malou holčičku se slavným klukem, co pořádně začal rozjíždět svou karieru? Co jsem vůbec chtěla? Neměla jsem vůbec představy o své budoucnosti, nepřemýšlela jsem o ni. Tak nějak se mi totiž tvořila sama od sebe.

Ještě chvíli uběhlo, než se za mnou přišla podívat sestra, která se ptala, jak se cítím a tak. Mile se usmívala, ačkoliv mě přišel ten úsměv hodně nucený...

Když nastaly návštěvní hodiny, dveře se rozrazily, že jsem málem leknutím nadskočila i s postelí. Akorát jsem v náruči držela malou a hladila ji. Ve dveřích stála Jess. Jess, Calum, Ash a Mike. Jestli tu s nimi byl i Luke jsem nevěděla, všichni totiž stáli ve dveřích a překvapeně mě sledovali. I já byla trochu překvapená, je jsem tu opravdu nečekala.

Nikdo z nás nic neřekl. Jess chtěla, ale v tu chvíli ji do očí vyhrkly slzy a ona s brekotem utekla pryč. Konečně se mezi nimi objevil Luke s úsměvem na tváři. Mě moc do smíchu nebylo. Přistoupil až ke mně a pohladil malou, která mezitím usnula. Pak se mi podíval do očí a políbil mě na čelo se slovy: „Chtěli tě vidět," řekl a odstoupil. To už kluci stáli v pokoji stejně jako my. Všech šest očí mířilo na malou Cass. Znervózňovalo mě to, takže jsem si přitáhla postýlku a položila ji do ní.

„Kaylo, my se omlouváme," začal Mike. Zrovna od něj bych takovou zradu nečekala. Nedokázala jsem se na ně znova pořádně podívat. „My nechtěli," dodal Calum. Zakroutila jsem hlavou.

„Kaylo, je to moje vina," promluvil najednou Luke. K němu jsem vzhlédla, avšak zaraženě. Nechápala jsem. „Nechtěl jsem, abys to od nich věděla. Nechtěl jsem."

„Nechtěl jsi, abych věděla, kde jste? Nechtěl jsi, abych věděla, že vůbec pojedete pryč?" Zakroutil hlavou. „Myslel jsem, že by to tak bylo lepší."

„A co by na tom bylo lepšího?" zeptala jsem se mírně naštvaně. „Kdybych o tom věděla, mohla jsem se na to připravit, ale vy jste se prostě sebrali a odjeli. Všichni jste se na mě vykašlali! Úplně jste mě vyškrtli. Zůstala jsem tu sama, jen s Jackem." Můj hlas se pomalu zvyšoval, až jsem skoro ječela, ale to nebylo to nejhorší. Malá do toho začala brečet a já si vzpomněla na jednu chvíli z mého dětství.