Andělův ďábel // 5SOS (Luke Hemmings)

Přespání - 1.část

Hi Guys! :D Dnešní kapitola po delší době. Vůbec jsem netušila, co sem napsat, ale nakonec ze mě něco vypadlo ;) Je to jen první část, druhá bude příště.

- Kapitolu věnuju TynHemmo96, která má úžasný příběh, Desire, v podobě deníku! :33

Nebudu zdržovat, Hope you'll love it! :33

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pohled Ashe:

Všechno je v háji. Ségra je na mě naštvaná, vrazil jsem Lukovi a ztratil jsem holku snů. Co horšího se ještě může stát?! Rozhodl jsem se, jít si vyvětrat hlavu. Vzal jsem si mobil a zamířil do parku.

Šel jsem pomalu a o všem přemýšlel. Najednou jsem uslyšel smích. Smích, který jsem tolik miloval a chtěl slyšet hned po mém příjezdu. Vzhlédl jsem a uviděl Kaylu s nějakým klukem. Zrovna venčila Volvera, který mě neměl moc v lásce. Nikdy jsem pořádně nepochopil, co na mě ten pes nemá rád. Vždy, když mě viděl, tak vrčel jako zběsilý. Dost mě to děsí. Přešel jsem blíž, abych slyšel, o čem si povídají. Neměl bych odposlouchávat, ale ona se s klukama nebaví, takže tohle je dost zvláštní situace. Schoval jsem se za strom a poslouchal jejich rozhovor...

„Jak dlouho hraješ a zpíváš?" zeptala se Kayla toho kluka a vzhlédla k němu.

„Na střední jsme měli s klukama kapelu, takže už to pár let bude." náhoda. Já a kluci jsme na střední měli taky kapelu, ale je pravda, že kapelu má teď každá druhá střední.

„Vydrželo vám to doteď," usmála se jemně a já cítil proud žárlivosti a naštvanosti.

„Mno, dalo by se říct..." oplatil jí úsměv a zastavil se.

„Jak to myslíš?" ohlédla se za ním a čekala, stejně jako já.

„Na střední to pro nás byla zábava a je doteď, ale mnoho věcí se změnilo. My se tou hudbou teď živíme, máme turné, fanoušky. Ale nikdo nám nevrátí obyčejný život. Někdy mi to chybí. Být obyčejným."

„Vždyť jím můžeš být."

„Není to tak jednoduchý..."

„Já vím," kluk vzhlédl a podíval se na Kaylu. „Je těžké, smířit se s něčím, co změní hodně. I nás a pak je ještě těžší, vracet se do starého smyslu života. Být zase tím, čím jsme byli. Dělat to, co jsme před tím dělali a teď už neděláme. Všechno to je těžké a já to znám. Vím, o čem oba mluvíme..." odmlčela se a já nad tím vším přemýšlel. Prožívá období, které jí připomíná hodně a já jí tak hnusně ublížil. Nenávidím se ještě víc, než před tím.

Dali se zase do kroku. Sledoval jsem je celou dobu, ale to jsem neměl dělat. Volver zachytil můj pach a začal nehorázně štěkat. Vzal jsem nohy na ramena a schoval se za strom, co nejdál od nich. Štěkání ustálo a já vylezl z poza stromu. Jen jsem přihlížel, jak mi Kayla s nějakým snobem mizí z dohledu. Šel jsem stejnou cestou, akorát k sobě domů.

Pohled Jess:

Celou tu dobu jsem seděla u okna a sledovala příjezdovou cestu. Přála jsem si, aby se Luke vrátil. Chtěla jsem si s ním promluvit, o mých citech, o těch jeho, o nás. Nemohla jsem to vydržet a šla jsem se oblíct do něčeho teplejšího. Když jsem se vracela ke vchodovým dveřím, zahlédla jsem Luka venku s nějakou holkou. Byla celá v černém, ale její blond vlasy s modrým melírem mi hned řekli, kdo to je. Kayla. O čem si asi povídají?