Andělův ďábel // 5SOS (Luke Hemmings)

Život dokáže štvát...

Pohled Kayly: 

Stála jsem mezi dveřmi. Koukala jsem na něj jako na zjevení. Jak se tu po tom, co mi řekl, může ukázat?! Nepochopila jsem ho. Díval se na mě omluvným výrazem. Já se snažila zachovat kamennou tvář, ale na tváři se mi musel ukázat naštvaný pohled... 

"Ahoj," šeptnul a díval se mi do očí. Ty jeho se leskly. Buď už brečel, nebo teprve bude.

"Co tu děláš?" zeptala jsem se po chvíli ticha. Ničilo mě...

"Chtěl-chtěl bych se ti omluvit," zašeptal. Jeho hlas se klepal, celý se třásl.

"To brzo," pronesla jsem naštvaně a ironicky k tomu.

"Kay, já se ti omlouvám. Nemyslel jsem to tak. Já věřím v návrat tvých citů, věřím!" byl zoufalý. Zlomenost na něm doslova vysela.

"To co jsi mi řekl se jen tak omluvit nedá!" zasyčela jsem.

"Já vím. Vím, že jsem si to u tebe posral, ale pochop, měl jsem důvod," řekl ještě víc zoufale.

"Jaký?" skoro jsem vyjekla naštvaností a zvědavostí zároveň. Věděla jsem, jaký měl důvod, ale chtěla jsem ho slyšet od něj!

"Já-já. Totiž," koktal. Bál se to říct. Než však stačil sebrat odvahu, přijelo auto a v něm Luke. V duchu jsem si oddechla, že by mohl Ashton konečně odejít. Luke vylezl z auta. Měl černé sluneční brýle a na tváři jeho dokonalý úsměv. Hned jak si ale všiml Ashe, úsměv mu z tváře zmizel. Rychle zamkl auto a vydal se svižným krokem k nám. Ash se na mě díval zoufalým pohledem, jenže jak spatřil Luka, jeho pohled probodával jeho. Nenávistný pohled...

"Co tu děláš?!" vyjel na Ashe Luke a přešel blíž ke mně.

"To bych se mohl ptát spíš já tebe!" zasyčel Ashton.

"Ptal jsem se první," řekl rázně Luke.

"Přišel jsem se omluvit. A co tu děláš ty?!"

"Já?!" ukázal na sebe Luke. Podíval se na mě a pak na Ashe. Tohle se mi vůbec nelíbilo!

"Kdo asi jiný?!" procedil Ash mezi zuby. Měl zaťaté pěsti vzteky.

"Já jsem u své holky!" Luke skoro zařval. Vzal mě za ruku a vedl dovnitř. Zamkl a podíval se na mě. Netušila jsem, co si o tom myslet, ale stejně by se o tom jednou Ash dozvěděl. Jednou určitě. Sice to nebyl nejlepší způsob, jak mu to říct, ale ví to.

"Omlouvám se," zašeptal Luke a šel ke mně.

"To je dobrý, ale příště nebuď tak naštvaný," odpověděla jsem mu a pohladila ho po tváři.  Kde se ve mě kurva bere ta láska?!?!

"Byla bys taky naštvaná," řekl mi klidně a vzal mě za ruku.

"Ale nekřičela bych," uchechtla jsem se.

"Já křičel?" nechápavě se na mě podíval a nadzvedl jedno obočí.

"Moc vtipný," usmála jsem se a chtěla jít do obýváku, ale Luke mě pevně chytl zezadu kolem pasu a přitiskl k sobě.

"Nikam, darling," zašeptal mi do ucha a políbil mě na tvář.

"Pusť mě, tučňáku," zasmála jsem se a snažila se vyprostit z jeho sevření.

"Tuhle prosbu ti nehodlám splnit," usmál se jedním koutkem a políbil mě na rameno. Jen jsem protočila očima a skousla si spodní ret. Lhala bych, kdybych řekla, že mi to nebylo příjemné. Opřela jsem se o jeho hruď a odpočívala.