Andělův ďábel // 5SOS (Luke Hemmings)

Bezcitná!

Pohled Ashe:

Jsem v salónu asi půl hodiny a Kayla nikde. Proč by mi ségra říkala, že tu je, když jí tu nevidím? Před salónem stálo, mě známe, Mikeyho auto. Ani ten tu však nebyl k nalezení. Ptal jsem se po klukovi s modrými vlasy a lidi říkali, že odešel naproti do Starbucksu. Šel jsem to tam omrknout. Přišlo mi trochu divný, že Mikey a Kay mají být na stejném místě, ale ani jeden na něm není. 

Vešel jsem do centra a mířil si to přímo za nosem. Do nosu mě praštila vůně kafe a horké čokolády. Přišel jsem k pultu a jednu horkou čokoládu si objednal. Sedl jsem si k nejbližšímu stolu a hledal ty dva. Pohledem jsem přejížděl všechny stoly, až jsem je našel na barových stoličkách. Chvíli jsem je pozoroval. Mikey, samozřejmě, povídal svoje vtipné příhody s barvením vlasů, to poznám, aniž bych šel blíž. Kayla se usmívala. Tenhle úsměv měl patřit mě! Proč jsem najednou takovej?! Vždyť ona nemá city, tak proč se bát, že by mi ji Mikey přebral? Zvedl jsem se a šel za nimi. Hned jak jsem se objevil, Mikey se přestál smát. Za to já se culil, jako bych dostal to, co jsem celej život chtěl.

„Čau vy dva!“ usmál jsem se na Mikeyho a ten zvedl ruku na pozdrav. Na jeho tváři šlo vyčíst, jak jsem ho naštval. On mě taky naštval, takže, jsme si kvit.

„Jak se máš, Kay?“ podívám se jí do očí. Jiskřilo v nich štěstím a zábavou. Jak jinak, Mikey je v tomhle přeborník.

„Mám se fajn, díky.“ Jemně se usmála. Tohle nebyl úsměv, který dávala Mikeymu a to mě trochu znepokojilo.

„Ehm, co tu vůbec děláte? Takhle sami, spolu?“ tahle otázka mi v hlavě hrála od doby, co ani jeden nebyl v salónu. Kay se na mě trochu naštvaně podívala a Mikey na tom nebyl o moc lépe.

„No co?! Snad se můžu zeptat svého kamaráda a kamarádky, ne?“ Kay mě probodávala nenávistným pohledem. Jo, to se dalo čekat.

„Ashi,“ otočil jsem se k Mikeymu, „na co proboha míříš?“ Pravda, že na tuhle otázku jsem si odpověď stačit nevymyslel. Chvíli jsem váhal, co říct, ale nakonec ze mě něco vypadlo.

„Mno, sedíte tady, jako dva zamilovaní, a to Kay nemá city. Je bezcitná, chápeš?! Popravdě, ani nevěřim, že by se jí city mohly zase vrátit!“ slova byla hnusná a nepravdivá, ale Mikeyho to odradí a to přesně chci. Jenomže jsem netušil, že to Kay tolik vezme. Uslyšel jsem za sebou převrácení barové stoličky. Jen co jsem se otočil, Kay už byla na druhé straně obchoďáku. Tohle jsem dost posral!

„Vidíš, co děláš?!“ spustil na mě Mikey a já se akorát chytl za čelo a opřel se lokty o pult. Mikey odešel, kam jinam, než za ní…

Pohled Kayly:

Tak tohle mě bolelo! Ano, nemám city, ale to neznamená, že nedoufám v jejich návrat. S Mikeym jsem se bavila, smála se a Ash to musí takhle zkazit! Utekla jsem od nich. Po dlouhé době mi po tváři tekli slzy kvůli něčemu jinému, než Ryanově smrti. 

Chtěla jsem odtud odejít, ale něčí ruka mě zastavila. Škubnutí nepomohlo, někdo mě držel opravdu pevně. Ocitla jsem se v něčím objetí. Přes slzy jsem nic neviděla. Dotyčný mě hladil po vlasech a uklidňoval mě. Podle hlasu jsem poznala, že je to Mikey. Podívala jsem se a vážně, byl to on. Zabořila jsem zpět svou hlavu do jeho hrudě. Příjemně voněl. Jeho tričko bylo pomalu mokré a špinavé od modrých stínů. Odtáhla jsem se, ale stále se dívala na jeho tričko.

„Promiň, teď je špinavý.“ ukázala jsem a trochu popotáhla.

„O to se nestarej.“ pohodil rukou a já se jemně usmála. „Kašli na toho krypla, neví, co mluví!“