Andělův ďábel // 5SOS (Luke Hemmings)

Večeře

Pohled Luka:

Po tom, co jsem si přečetl ten papírek, který jsem naše před domem se toho stalo hodně. Kayla úspěšně udělala zkoušky, což nás oba zbavilo trápení, trávili jsme spolu hodně času a dokonce jsem už přemýšlel o speciálním rande. Co se týče mě a kluků, opět jsme chodili na nahrávání a úspěšně hráli. Na ten papírek jsem téměř zapomněl...

"Lásko?" zavolal jsem na Kay, která seděla v kuchyni. Vsadil jsem se s ní, že dokážu uvařit bez její pomoci.

"Co?" přišla do kuchyně se smíchem v hlase.

"Kde je mléko?" usmál jsem se nevině. Povzdechla si a uchechtla. Přišla k ledničce a podala mi mléko.

"Tohle už je pomoc," řekla a zavřela lednici.

"Ne, tohle jsou rady," uculil jsem se a políbil ji na tvář. Usmála se a zase odešla do obýváku. Já se mezi tím snažil něco ukuchtit. 

Po nějaké chvilce jsem šel za ní a strašně se culil.

"Co se stalo?" zeptala se nejdříve klidně, ale když viděla můj obličej, vyletěla z gauče, jako dělová střela do kuchyně.

"Lukasi!" zaječela. Nasucho jsem polkl a šel za ní. "Kde je moje kuchyně?" zeptala se klidně. Nebo se o to alespoň snažila.

"Ehm, no, tady. Akorát je tu menší nepořádek," poškrábal jsem se na zátylku s křivým úsměvem na tváři.

"Menší nepořádek?!" procedila skrz zuby. "Hele, teď půjdeš do sprchy a já to tu uklidním a už nikdy takového sázky!" řekla naštvaně a hned šla pro všechny ty čistící prostředky. Oddechl jsem si, že mi nezatrhla nic víc, protože to bych asi té sázky pořádně litoval.

"Kay, já ti pomůžu," nabídl jsem se, ale ona mě jen propálila pohledem. 

"Luku, běž do té sprchy než...zamažeš ještě něco," řekla s povzdechem. Ztratila se v kuchyni. Povzdechl jsem si a zalezl do té sprchy, jak řekla. 

"Proč jí vlastně takhle poslouchám?" zeptal jsem se sám sebe ve sprše. Zakroutil jsem nad tím hlavou a vysprchoval se. Převlékl jsem se a sešel dolů. Kuchyň už byla téměř čistá. Kayla seděla na pultě zády ke mně.

"Kay?" zeptal jsem se opatrně a vzal jí za ruku. Podívala se na mě a uchechtla se.

"Omlouvám se," zašeptala. 

"I já. Nebyl to úmysl," pohladil jsem jí po tváři.

"Já vím," pokývla jemně hlavou s úsměvem a políbila mě. Usmál jsem se do polibku a vzal jí jemně za boky. 

"Luky, musím to uklidit. A ještě se omlouvám, že jsem ti nařizovala, nechtěla jsem. Naštvalo mě, že jsem pro tebe celou kuchyň uklidila a pak se stalo...tohle," ukázala na celou kuchyni. Sklopil jsem pohled a posmutněl.

"Promiň, já jsem nechtěl," zašeptal jsem a hrál si s náramkem.

"Luky, to je dobrý. Už to skoro budu mít," šeptla a zvedla mi hlavu za bradu. Jemně se usmívala. Z jejího úsměvu jsem se též usmál, nedokázal jsem mu odolat.