Andělův ďábel // 5SOS (Luke Hemmings)

Střet

Můj život se pomalu ale jistě měnil. Věděla jsem, že už tu zase bude mé staré já. Uzavřená, drzá, milovnice psů, svá! Luke se stal minulostí, tak jako Jess, kterou jsem považovala za svou nejlepší kamarádku. Jenomže, časy se mění, to víme všichni. Jack se stal mou velkou oporou a mým jediným přítelem. Občas se se mnou stavil na hřbitově, kam jsem od té záležitosti chodila víc, než je normální. Sedávala jsem před jeho hrobem na vyhřáté zemi, sledovala jeho jméno vyryté v kameni. Představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybych ho nikdy neztratila, kdybych ho měla doteď vedle sebe. Nikdy bych nezažila tu ztrátu Luka nebo ostatních. Ačkoliv ta představa vypadal krásně, asi bych jí nechtěla žít, protože... život je o tom, abychom ho poznali, abychom zjistili, jak umí být zrádný, jak nám může přitížit nebo i třeba ulehčit. Abychom se naučili překonávat překážky, které nám nastolí. Abychom měli na co vzpomínat, až budeme staří nebo abychom celkově mohli vzpomínat. Já budu na Luka vzpomínat v dobrém, i když mi tolik ublížil. I přesto, že věděl, co jsem si prožila.

Seděla jsem u svého křídla a přemýšlela. Kdo mě naučil hrát? Chodila jsem na kurzy? Nebo jsem byla samouk? Tolik otázek a žádná odpověď, jak jinak. 

Chtěla jsem hrát, ale nešlo to. Moje mysl byla tak zaplněná, že jsem nebyla schopna se soustředit na jakoukoliv melodii. Zvládla jsem hrát jednotlivé noty, jenže do sebe nikdy nezapadly tak, aby to nějak znělo. Nakonec jsem to vzdala a šla za psy na zahradu. Ti se tam šťastni proháněli a bavili se. Sedla jsem si do stínu ke stromu a pozorovala je. Jak já záviděla těm němým tvářím. Chtěla jsem být alespoň na chviličku tím, čím byli oni. Jen jsem si povzdechla a sklopila pohled k nohám. Už mě nebavilo se jen trápit, jenomže můj mozek i srdce se shodli na tom, že se prostě trápit budu.

Frustrovaně jsem vydechla a zase vstala, že odejdu zpět do domu a pokusím se nějak zabavit, ale něco mě zastavilo. Volver. Lépe řečeno jeho štěkot. Stál v pozoru a štěkal směrem na ulici. Chvilku jsem ho pozorovala, začal totiž dokonce i vrtět ocasem. Zavolala jsem na něj, ale štěkal dál. Rozešla jsem se k němu. Podívala jsem se na ulici, zahlédla jsem jen nějakou osobu odcházející s kapucí na hlavě. Bylo možné, že Volver štěkal na právě tu osobu, ale...proč? Jakmile osoba zmizela z ulice, štěkání ustálo a Volver se vrátil k ostatním psům, kteří pobíhali nebo polehávali ve svých boudách. Nechápala jsem to jako jednu z mnoha věcí v poslední době. S hlavou plnou myšlenek jsme se vrátila do domu a jako omámená opět usedla ke křídlu. Teď jsem už přesně věděla, co chci hrát. Netušila jsem proč, ale jako by mi Volver řekl, co mám hrát.

Položila jsem prsty lehce na klávesy a začala hrát a při tom zpívat.

Dohrála jsem poslední notu, dozpívala poslední hlásku a vydechla. Bylo mi po tomhle mnohem lépe. Usmála jsem se sama pro sebe a šla dělat jídlo...

Pohled Jacka:

Dělo se toho v poslední době hodně. Kaylu Luke opustil, jen tak, pro nic za nic. Časem jsem zjistil, že odjeli na turné a všiml jsem si, že vzali i Jess. To byla pro Kay velká rána. A co se týče mne... Moje obchody šly dobře. Z ničeho nic za mnou chodilo čím dál více lidí. A co více, když mě zatýkali poldové, druhý den mě pustili. Bylo mi to divné, jejich chování bylo divné. Ale, proč to nebrat?

Seděl jsem v temné uličce kousek od přístavu. Měl přijet můj kámoš s drogami, doplňování zásob pro Sydney. Vyhlížel jsem, kdy přijede. Mezitím jsem potkával pár lidí, kteří u mě nedávno byli, aby si vzali nějaké drogy. Nic jsem jim neřekl, jen jsem je sledoval. Třeba jeden kluk, kterému možná nebylo ani patnáct. Stavil se u mě asi před třemi dny s tím, že má problém a chce ho řešit - drogy. Nechtěl jsem mu je dávat, ale byla to moje "práce". Možná vedu drogy, hulím je atd., ale nikdy bych nechtěl, aby se takhle chovaly i děti. Ty ať si užívají života, dokud ještě můžou a ne ať fetují. Povzdechl jsem si a vylezl z poza tmy. Rozhlédl jsem se, ale zasekl se. Sledoval mě pár očí. Oplácel jsem ten pohled. Nemohl jsem uhnout, nešlo to. Ukončila to však ona. Sklopila pohled a já viděl přes celý přístav, jak se červená. Moc dobře jsem věděl, kdo byla. Ta holka v baru, která se na mě přisála. Vyrazil jsem za ní a snažil se vzpomenout, zda mi už neřekla své jméno, jenže mě nic nenapadalo. Znova se na mě podívala, a když zpozorovala, že jdu přímo k ní, otočila se ke mně a opřela se zády o zeď.

"Už jsme se dlouho neviděli," usmál jsem se na ni. "Co ty tady?"

"Čekám na mého bratra, má dneska přijet lodí," uculila se a spravila si pramínek svých hnědých vlasů za ucho. Byla neskutečně roztomilá a hlavně sexy!

"A kdy má přijet?" zeptal jsem se a pořád se usmíval jako malý kluk.

"Za chvilku by tu měl být," podívala se na obzor. "Jo, asi už jede, podívej," ukázala do dálky na zatím malinkou loď. 

"Náhoda, čekám na úplně tu samou loď," uchechtl jsem se. Podívala se mi do očí a usmála se.

"Co se to stalo, že jsi musel v klubu odejít?" zeptala se mě najednou. Nečekal jsem takovou otázku.

"Byl jsem tam s kamarádkou a znenadání se tam objevil nějaký idiot, kterému šlo samozřejmě jen o jedno. Začal se na ni sápat, a jak jsme to viděl, musel jsem odejít. Vrazil jsem mu a zbytek jsi už asi viděla," pokrčil jsem ke konci mluvy jemně rameny a podíval se na ni. Vypadala trošku zklamaně.

"Ta holka... ona je tvoje?" zašeptala trošku nakřáple. V duchu jsem jásal, že si myslí, že byla Kayla moje, protože se chovala, jako by jí to bylo líto.

"Ne, neboj se," udělal jsem na ní ksicht a přistoupil k ní blíž. Vzhlédla ke mně a doširoka se uculila.

"To jsem ráda," zašeptala. V tu ránu se mi zase přisála na rty a drásavě mě líbala. Oplácel jsem jí polibky a ruce si položil na její boky, které jsem jemně mačkal a za které jsem jí tiskl k sobě. 

"Jak se vůbec jmenuješ?" zamumlal jsem jí do rtů a lehce se od ní odtáhl, abych se dokázal nadechnout.

"Dell," usmála se.

"To je Adelle, že ano?" uculil jsem se a hladil jí po bocích, měla je dokonalé.

"Jo," přikývla. "A ty jsi?"

"Jack," usmál jsem se. Chvilku jsme tak stály u sebe a povídali si, mazlili se a tak podobně, když už stála loď v přístavu. Sledovali jsme, jak kluci vynáší náklad. Zahlédl jsem i Timma, který se loučil s nějakým klukem v černé mikině s kapucí na hlavě. Ten si to k nám zamířil. 

"Tohle je tvůj brácha?" pokývl jsem k němu hlavou. Přikývla a začala se usmívat. Došel až k nám a objal se s Dell. Pak se podíval na mě a sundal si kapuci. Spadla mi brada, vyvalil jsem oči. 

"Pane bože," zašeptal jsem si pro sebe.

"Ahoj, jsem Blake," usmál se na mě kluk. Nezvládl jsem to. Musel jsem z toho omdlít, protože jsem si jen pamatoval vyděšené výkřiky a sanitku...

****

Probral jsem se s bolestí hlavy. Chytl jsem se za ní, ale to jsem neměl dělat. Cítil jsem velkou bouli, která jen jemným dotekem zabolela. Do pokoje vtrhla vyděšená Kayla. Hned mě objala.

"Jacku, proboha, jsi v pořádku? Co se ti stalo?" ptala se rychle.

"Kaylo, jo, jsem. Jen...," vzpomněl jsem si, co se vlastně stalo. Ten kluk... taková podoba, nemohl jsem tomu věřit.

"Jacku?" vyrušila mě Kay. "Co je to s tebou?" strachovala se.

"Kaylo...já... já ho viděl," zašeptal jsem a podíval se jí do očí.

"Koho?" nechápala.

"Ryana!"

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hi Guys! Nová kapitola je na světě. Co si o ní myslíte? :P Nebo spíše, co si myslíte o tom, co se tam právě děje? :)

- Chci vám poděkovat za tolik krásného hodnocení! :3 Za chvilku to už bude 4K přečtení, čemuž nedokážu uvěřit. Dáme to? :P

- Měla bych na vás prosbu...mohli byste mi prosím napsat do komentářů váš názor, už jsem ho dlouho nečetla :( nenutím vás, pouze bych ráda věděla, zda byste nechtěli něco vylepšit ;)

Všechno pro dnešek, snad se vám kapitola líbila :3

Hezký víkend,

Pav :3

P.S.: V médiích máte Adelle :3