Střípky lásky [3/4] ✔

[7. Nový začátek]

léto 2014

„Určitě se ti zadaří, Leo, já jsem si tím jistá."

Leo Malfoy se sklonil ke své matce a líbl ji na tvář, aby jí tím vyjádřil svůj vděk. „Díky mami," řekl poté a věnoval Narcisse Malfoyové ten nejlepší úsměv, na který se v tu chvíli zmohl.

„A kdybys náhodou potkal Draca-"

„Neboj se, promluvím si s ním a všechno mu vyřídím, přísahám," pokračoval. Hned poté zkontroloval čas na hodinkách a znovu své matce věnoval polibek. „Musím jít, jestli nechci přijít pozdě. Drž mi palce."

A poté už se rychlým krokem vydal napříč atriem ministerstva kouzel, zatímco myšlenky už mu utíkaly k práci, kterou by rád dostal. Pracovat na odboru záhad bylo vždy jeho snem, ale měl pochybnosti, jestli jej, tak mladého, sotva pár týdnů ze školy, budou chtít, ale když se naskytla příležitost, musel to alespoň zkusit, i kdyby ho měli vyhodit hned mezi dveřmi.

Zahleděl se na sebe do jednoho ze skleněných oken, aby zkontroloval, jak vypadá. Není oblečený moc formálně? Možná si neměl nechat vnutit to kostkované sako, jenž ho teď tak akorát vytáčelo, protože se v něm nedokázal pohodlně pohybovat. Vlasy se marně všemi možnými prostředky snažil upravit, vzdorovaly gelu na vlasy, tak si je teď jen ledabyle prohrábl prsty, ve snaze je alespoň trochu upravit, a s povzdechem si stáhl sako. Po posledním krátkém pohledu na svůj odraz si sám pro sebe přikývl. V tmavém roláku zapasovaném za pas kalhot už to zase byl trochu víc on, než před malou chvílí. Takhle by to mohlo jít, pomyslel si, než se opět vydal k výtahu, aby se včas dostavil na požadované místo.

Ministerstvo kouzel, jeho budova a veškeré prostory ho fascinovaly již od útlého věku, ale na co si nikdy nezvykl, byl onen divoký výtah. Byl rád, že dokázal nějak spořádaně vystoupit a neodporoučel se po divoké jízdě během prvních pár kroků k zemi. To by byl opravdu skvělý způsob, jak začít kariéru.

„Mladý pan Malfoy, to jste určitě vy!" zaradoval se postarší chlapík, postávající kousek od výtahu, kde na Lea již zřejmě čekal.

„Ano pane," přisvědčil blonďatý mladík a napřáhl k němu ruku k pozdravu. „Leo Malfoy, moc mě těší."

„No jistě, pravý Malfoy, je to na vás vidět. Vašeho pana strýce Luciuse jsem tu taky kdysi zaučoval a prováděl já, ale mezi námi, doufám, že vy budete o něco lepší, než on a taky neskončíte v Azkabanu. Musím vám říct, že ten chlapík se mi nikdy nijak zvlášť nelíbil, už když Voldemort padl poprvé, oháněl se s tím, že jednal pod jeho mocí a rozhodně mu nesloužil z přesvědčení. Kdyby neměl prachy, tak už šel do chládku tehdy."

Leo byl poněkud překvapený tím návalem informací, ale zmohl se jen na překvapené zamrkání, nepomyslel na to, starého pána přerušit ve vyprávění, ani když vykročil směrem k Odboru. Když už se můžu něco víc dozvědět, tak proč ne, že?

„To váš otec mi vždycky z Malfoyovic sourozenců připadal nejnormálnější, možná vaše teta taky, u té jsem ale neměl tu čest ji poznat, jen mi o ní vyprávěla snacha, ovšem jejího syna znám a to je fajn kluk," pokračoval v analyzování Malfoyovic rodiny muž.

„Omlouvám se, že vás přerušuji, ale nemohli bychom raději přejít k věci?" poznamenal Leo, když si všiml, že se muž nadechuje, aby pokračoval.

„Dobrá tedy. Takže, já jsem Wilhelm Manley, už tady jsem pěknou řádku let a myslím, že když to tu přeberete vy mladí, tak se konečně odporoučím do důchodu," spokojeně si zamnul ruce a pokračoval.

Mladí? blesklo Leovi hlavou, bude tu snad ještě někdo v podobném věku jako já?

„Ale vypadá to, že Keira ještě nedorazila," poznamenal poté Manley a zavedl proto rozhovor zpět na Lea. „Tak jak se mají vaši rodiče? Potkávám tu často vašeho nevlastního bratra, ale ten není zrovna dvakrát výřečný o těhlech rodinných věcech."