Střípky lásky [3/4] ✔

[37. Láska a ostatní problémy]

červen 2015

Declan neměl rád nedokonalosti. Neměl rád, když mu někdo něco tajil, či vymýšlel za jeho zády. Ovšem co nenáviděl snad ze všeho nejvíc bylo, když mu něco pokazilo plány. Jako právě teď.

Dozvěděl se o Imogenině maléru pouze z novinových článků a dopisu od své mámy, která mu ještě ten den, kdy se o tom dozvěděla, psala dopis, v němž mu kladla na srdce, aby byl obezřetný a dával si pozor. Nikdy prý neví, odkud na něj může někdo takový vyskočit. Věřila tomu, že po světě mohlo běhat spoustu bláznů, schopných zabíjet jen tak z rozmaru. Violette Rosierová ale neměla sebemenší ponětí, jak moc už se její syn s někým takovým stihl zaplést.

 Imogen se mu nepodařilo kontaktovat. Jeho dopisy přišly neotevřené nazpět, hovory padaly do hlasové schránky, když se tedy výjimečně uvolil k tomu, aby zkusil vytočit její telefonní číslo, protože moc dobře věděl, že Imogenin telefon leží pravděpodobně odhozený někde v jejím pokoji. A byl z toho víc nervózní, než by byl ochotný přiznat. Popravdě mu spadl ohromný kámen ze srdce, jakmile se k němu dostala zpráva, že je Imogen opět svobodná a nikdo ji nebude nikam zavírat, ovšem radost z té zprávy mu nevydržela dlouho. Přišla totiž další komplikace.

Zpráva o zajetí Abraxase Malfoye, o němž si všichni už přes deset let mysleli, že je mrtvý, vyvolala údiv po celé Británii. Lidé byli vyděšení, že někdo takový mezi nimi nepozorovaně deset let chodil mezi nimi. Všichni se mohli jen dohadovat, jak starý Malfoy dokázal tak přesvědčivě předstírat svou smrt a přitom dál nepozorovaně žít. 

Declan jako snad jediný člověk, ze zajetí onoho muže neměl radost. Právě naopak. Rozčiloval se nad Imogeninou neopatrností, kvůli které musel Abraxas na ministerstvo, což byl zřejmě hlavní důvod, proč ho chytili. Deset let dokázal dokonale splynout s davem a bez povšimnutí žít v Anglii a najednou byla veškerá jeho snaha pryč. Kvůli Imogen.

Měl na ní vztek, ale věděl, že až se s ní za pár minut setká, jak byli domluvení, nesmí na sobě dát vztek najevo. Musí jí namlouvat, jak bude všechno zase dobré a ona mu bude naivně věřit, stejně jako mu věřila i ve všem ostatním. Sevře jí v náručí a bude jí konejšivě šeptat do ucha, jako to dělával v Bradavicích, když za ním přišla s tím, že ji něco trápí. Nesnášel její slzy, nesnášel číkoliv slzy, nikdy nevěděl, jak je zahnat a uklidnit daného člověka, aby je přestal ronit. Ovšem u ní je musel snášet, ať se mu to líbilo, nebo ne.

„Declane?" oslovil mladíka povědomý hlas a sotva za pár vteřin se k němu přihnala povědomá blondýnka a vklouzla mu do náruče.

Sevřel Imogen v objetí a nějakou dobu s ní tak setrval. Možná na ní bylo něco, co se mu zalíbilo, bylo na ní něco, co ho k ní přitahovalo, ale pochyboval o tom, že v tom nyní, po několika měsících, bylo něco víc než jenom chtíč a jeho ambicióznost a touha dosáhnout moci, což se mu s ní po boku mohlo relativně snadno podařit. Pokud si jí bude stále hlídat, jako doposud. Vlastně ještě více, než do teď. Rozhodně nepotřeboval, aby se někdo začal rýpat v Imogen a jejím nadání víc, než bylo nutné. Už takhle málem všechno pokazila tím skandálem v Kruvalu. Nesměl dopustit, aby se něco takového opakovalo.

„Neměl jsem od tebe poslední dobou žádné zprávy," podotkl, když se od něj blonďatá čarodějka odtáhla. „Ale četl jsem, že všechno dobře dopadlo. Tedy s tebou."

Imogen si povzdechla. „A četl jsi, co se stalo potom?"

„Četl." Palcem ji pohladil po tváři, na níž se jí usadil částečně smutný a částečně naštvaný výraz. 

„Nemůžu uvěřit, že přede mnou něco takového tajil," povzdechla si Imogen a znovu se o něj opřela. „Je to Malfoy, chápeš to? Celé ty roky mě vychovával Abraxas Malfoy. Kdybys jen slyšel, co o něm všichni říkají... Jsem tak ráda, že jsem se odtamtud dostala, aby mě nezpovídali ještě ohledně něj."