Střípky lásky [3/4] ✔

[30. Hořkosladké polibky]

duben 2015

Leo Malfoy sledoval svou kolegyni při práci. Ostatně jako to dělal pokaždé a už si kvůli tomu začal připadat jako idiot. Čím déle s Keirou Reeseovou pracoval, tím víc si jakási část jeho uvědomovala, jak se mu vlastně líbí.

Byl sám sebou zmatený. Už v šestnácti, když ještě studoval šestý ročník v Bradavicích si myslel, že si svou orientaci ujasnil a přijal to, že se mu skutečně líbí muži. Nikdy se přímo neškatulkoval a nezařazoval k žádné orientaci, prostě svým blízkým naznačil, jak se věci mají a víc neřešil. Tedy až do chvíle, než se seznámil s onou blondýnkou, kterou právě sledoval, a začal si pokládat novou otázku. Co když ho přitahují obě pohlaví?

Rychle uhnul pohledem, jakmile se Keira otočila jeho směrem, aby nebyl přistihnutý, jak na ni kouká, ale dle pobaveného úsměvu, jaký se usadil na její tváři usoudil, že se mu to nepodařilo a zahlédla ho. 

„Víš, jak ses právě teď tvářil?" zeptala se ho a naklonila hlavu ke straně, až jí spadlo několik světlých pramenů do očí, zatímco si tentokrát ona prohlížela Lea.

Leo pouze tázavě povytáhl obočí a snažil se nemyslet na to, jak okouzlující v tu chvíli vypadá. „Spíš ne?"

Uchechtla se a usrkla si z šálku z horkou čokoládou, kterou popíjela snad každý den, nehledě na to, jestli byl venku mráz nebo svítilo slunko. Oči jí pobaveně zajiskřily a Leo raději odvrátil zrak a vrátil se k přebírání množství papírů na jeho pracovním stole. Co by na to řekla, kdyby na ní teď najednou vybalil, že se mu líbí, když už s ní pravidelně probíral jejich krachlé vztahy, které byly v případech obou dvou s muži?

„Mám hádat, nebo mi to řekneš sama od sebe?" prohodil pobaveně, když na něj Keira zůstala koukat a nějak se neměla k tomu, aby znovu promluvila. Byl z jejího pohledu nesvůj, podobně jako ve chvíli, kdy se setkali poprvé při jeho nástupu do práce a ona ho mlčky zkoumala pohledem snad celou minutu, než se s ním pustila do řeči. 

Po očku na ní koukl zrovna ve chvíli, kdy se od něj odvrátila, podobně jako před chvílí on. „Cože?" zatřásla hlavou, jako kdyby vůbec neslyšela, co říkal a sama si neuvědomila, čím před malou chvílí zahájila konverzaci.

„Teď bych se tvému výrazu mohl smát já," uchechtl se pobaveně Leo. „Koukáš, jako kdyby ses zrovna probudila a netušila, co tady vlastně děláš. Ale ty takhle koukáš většinu času, takže by mi to už vlastně ani nemělo připadat zvláštní."

Vyplázla na něj jazyk a znovu se vrátila k hrnečku horké čokolády. „Trhni si. Já se na rozdíl od tebe, ty lenochu, co si můžeš celou noc v klidu spát, musím potýkat s těžkým životem svobodné matky. Jsem unavená právem!"

„Není to ani týden, cos mi vyprávěla, že být svobodná matka je mnohem lepší, než žít s nějakým nýmandem, co přijde večer z práce a jediné, na co myslí je to, jestli máš hotovou večeři, jako si ti stěžovala Quentinová z magického práva," utahoval si z ní. 

„Vidíš, a přesně proto bych nikdy nemohla žít s tebou, rejpale," šťouchla do něj se zakaboněnou tváří, ovšem bylo na ní znát, že tak tak přemáhá úsměv. „Beztak vždycky přijdeš domů za maminkou, stěžuješ si, jak máš těžkou práci, protože tvoje líná, svobodná kolegyňka nic nedělá a potom dostaneš k večeři ty nejluxusnější pochoutky, co si Malfoyovi můžou dovolit. A po večeři možná i zákusek s kakavíčkem až do postele."

„Myslím, že po těhlech slovech by se ta líná a svobodná kolegyňka měla mít na pozoru, protože si to její mamánkovsý kolega nenechá líbit," pokračoval v její hře. Nebylo to poprvé, co se vzájemně takhle škádlili.