Střípky lásky [3/4] ✔

[1. Nejhorší ztráty]

16./17. srpna 2004

Několik hodin poté, co Abraxas dům, nyní už pouze doutnající hromadu stavebního materiálu, opustil, se ulicí rozezněl výkřik a následně už o něco tišší pláč a vzlykot. Sousedé, vykukující na ulici z oken se zatvářili soucitně, mnozí z nich odvrátili zrak, nebo vyšli ven z domů, aby vzlykající ženě venku poskytli oporu a vyjádřili jí soustrast. Nezdálo se ale, že by cokoliv z toho Delaney Malfoyová vzala na vědomí.

Vzpírala se v náruči svého přítele, který jí bránil v tom, aby do stále doutnajícího domu vběhla, snažil se jí zklidnit a docílit toho, aby přestala ronit slzy. Ovšem moc dobře věděl, že tentokrát Lanu slzy tak rychle nepřejdou, jako obvykle, ostatně stejné tušení měl i o sobě a ostatních členech rodiny. Oči měl zalité slzami, které mu zamlžovaly zrak, ale ani ty nedokázaly zabránit tomu, aby tu katastrofu před sebou viděl.

Hromady ohořelého dřeva a kamení, místy byly vidět zbytky zdí v místech, kde stávaly a oddělovaly místnosti, než je požár sežehl na uhel. Z pohovky, křesel, či knihovny, která dříve vévodila celému obýváku, byly hromady ohořelého dřeva a jiných materiálů, ostatně jako z celého domu. Včetně dvou osob, které se v něm nacházely.

„Marlee," zavzlykala srdceryvně Delaney a konečně se na chvíli přestala cukat. „B-barty ona-"

Rozvzlykala se nanovo a smáčela Bartyho košili, když si jí přivinul do náruče pevněji, aby na onu spoušť nemusela koukat, zatímco jeho slzy skapávaly do jejích tmavých vlasů. Ani jeden z nich si nedokázal připustit, že jejich dcera, která pár měsíců zpátky v dubnu oslavila teprve sedmé narozeniny, je mrtvá a zemřela zrovna takhle. Nedokázal snést pomyšlení na to, že křičí a vzlyká, zatímco jí po těle lezou plameny.

„Třeba se jí podařilo utéct. Vyběhla z domu a utekla. Musíme jí začít hledat!" prohlásila se slzami v očích Delaney a vzhlédla k němu, aby se jí dostalo podpory.

Barty netušil, jestli jí chce zklidnit a lhát jí, nebo jí vmést do tváře krutou realitu, že není moc šancí, aby Marlowe takovýhle požár přežila, stejně jako to nezvládla Pennelope, jejíž ohořelé tělo spočívalo na nosítkách opodál, přikryté černou plachtou. S povzdechem jí pohladil po tvářích a vtiskl jí polibek na čelo, aniž by cokoliv řekl, což si Lana vyložila po svém.

„Nenašli její tělo, nemusí být mrtvá!" namítala mezi vzlyky tmavovlasá žena, když se jí nedostalo žádné odpovědi. „Musíme po ní pátrat, najít jí! Třeba někde je, je zraněná a sama se nezvládne vrátit domů, Barty. My jí musíme najít!"

„Obávám se, že to nebude tak jednoduché, slečno Malfoyová," přerušil Delaneyin monolog jeden z hasičů, který přijel požár zpacifikovat. „Sice jsme nezašly žádné důkazy, že by vaše dcera měla být mrtvá, ale požár to byl neskutečně silný, tudíž je možné, že vaše dcera neměla štěstí stejně jako vaše babička. Pokud byla skutečně tak drobná, je to jedna z možností, ale slibuji vám, že uděláme všechno, co bude v našich silách, abychom vám dceru zase přivedli zpátky."

Tentokrát už nikdo nedokázal zabránit tomu, aby se Delaney rozběhla a vběhla do remízku za domem a následně se dostala až do malého lesa rozkládajícího se za ním. Stále dokola volala Marleeino jméno, že se všechna zvířata v její blízkosti odbíhala schovat hlouběji do lesa, svítila hůlkou i do těch nejmenších škvír a vykotlaných kmenů, aby našla byť jen malou stopu, malé vodítko, které by jim pomohlo odhalit, kde Marlowe je a co se s ní stalo. Ale marně.

Další lidé, které miluješ, budou mít jako datum svého úmrtí napsáno datum tvých narozenin, připomněl jí hlásek v hlavě, než se zhroutila na kolena a nechala svoje slzy, ať jí dál kloužou po tvářích a vpíjí se do země pokryté jehličím.