Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

72.kapitola

Tony věděl, že tentokrát nemohou podnikat nic na vlastní pěst. Ne, to nyní nešlo. Nyní si museli pečlivě promyslet každý krok, vyhodnotit nejlepší řešení a zvolit, jak dál pokračovat, v případě, že se něco nepovede. Věděl, že to je nutné. Ale v hlavě mu přitom tikaly hodiny, které jako by odpočítávaly jejich čas. Čas do té doby, dokud je Peter ještě v pořádku. Protože pokud si nepospíší, na záchranu by už mohlo být pozdě, a něco takového přece nemohl připustit. Věděl, že musí být trpělivý. Ale tady šlo přece o jeho syna, sakra.

Rhodey jako by vycítil jeho obavy a konejšivě mu stiskl rameno. Tony se na svého nejlepšího přítele otočil a on mu věnoval povzbudivý úsměv. ,,Neboj se, bude v pořádku. Dostaneme se tam včas."

,,Musíme. Protože pokud ne, tak nevím, co budu dělat," zamumlal Tony. Všichni se shodli, že nejlepší bude ještě vyčkat. Budou je sledovat, jako je oni sledovali pravděpodobně celé měsíce. Než na ně zaútočí a vysvobodí Petera, pokusí se o nich zjistit co nejvíc. Bruce tvrdil, že oni na ty výzkumy potřebují Petera živého, takže mu nijak neublíží, což Tonyho trochu uklidnilo. I tak se mu ale nelíbila představa, že je jeho syn někde zavřený a zažívá trýznivá muka. Čeká, až ho jeho táta přijde zachránit, a on pořád nikde...

,,Vezmu s Natashou první hlídku. Ty by sis měl odpočinout."

,,V žádným případě," odvětil rázně Tony a trochu se zamračil. ,,Nepotřebuju si odpočinout, a navíc bych ani nedokázal zůstat v klidu. Rhodey, já potřebuju něco dělat."

Rhodey si povzdechl. ,,Já ti rozumím, Tony, ale opravdu. Měl bys tu zůstat a nechat to na nás. Jsme čtyři, možná pět, pokud by se k nám připojil Thor. Nemůžeme tam jít všichni najednou, musíme se prostřídat."

Tony ho nyní sotva vnímal. Vyhledal totiž pohledem Pepper, která předtím odešla na balkón nadýchat se čerstvého vzduchu. Cosi se v něm sevřelo, když si všiml, že tam není sama. Že je s ní Loki. Že ji objímá. Ona se k němu tiskne a on ji uklidňuje. Tony nevěděl, jak na něco takového reagovat. Vždyť to on by měl stát na jeho místě a utěšovat ji!

,,Chci jít na první hlídku. S Natashou. Prosím," požádal ho v tom okamžiku. Ano, byl Lokimu vděčný, že mu zachránil Pepper, a dokonce by mu možná byl časem ochoten odpustit všechno, co kvůli němu vytrpěli... ale teď jako by se ta nevraživost zase vrátila. Ne, s ním tam jít rozhodně nemohl. Hrozilo, že by mu skočil po krku, a ten parchant by se mu jen vysmál.

,,Co mám s tebou dělat, fajn. Běž to zatím říct Pepper, než se vrátí Natasha," souhlasil nakonec Rhodey a posadil se zpátky na pohovku, kde se znovu ponořil do plánů.

Tony tedy poněkud s těžkým srdcem zamířil za Pepper na balkón. Vstoupil a tvář mu pohladil studený vánek. Musel si odkašlat, aby si ho všimli. Lokimu přes tvář přelétl stín a povolil sevření kolem Peppeřina těla. Pep zvedla hlavu a upřela na Tonyho uplakané oči. Lokiho ale nepustila.

,,Jen... jen jsem ti chtěl říct, že teď půjdu s Natashou a... nejsem si jistý, kdy se vrátím," sdělil Pepper poněkud prázdným hlasem a ona k němu natáhla ruku. Stiskl ji. Byla studená jako led.

,,Buďte opatrní," zašeptala. ,,A pokud to půjde, ozvi se."

Tony přikývl. ,,Pokusím se," slíbil jí a ještě chvíli setrval na místě. Pepper mu věnovala smutný úsměv. Pohlédl na Lokiho. Díval se na něj. Tony se nadechoval, že ještě něco dodá, ale rozmyslel si to. Chtěl ho požádat, aby na Pepper dal v jeho nepřítomnosti pozor. Něco v něm ho ale usvědčilo v tom, že to by udělal i bez jeho prosby.

Otočil se a se zvláštní směsicí obav a nepříjemných myšlenek odešel pryč.

•••

Byly chvíle, kdy bylo Peterovi lépe. Pohled neměl tak rozostřený, nebyl tolik unavený a roztěkané myšlenky se zklidnily. Ale pak přišly momenty, kdy nedokázal udržet jedinou souvislou myšlenku. Kdy se mu před očima míhaly nejrůznější obrazy, a to převážně ďábelsky se usmívající Mary a Pepper, zraněná, nehybná, bez života. V takových okamžicích ani nepoznal rozdíl mezi snem a realitou, jak se vše slévalo dohromady a jak moc to bylo živé. Nejhorší bylo, že se stával svědkem autonehody pořád a pořád dokola. Byl u toho a musel tomu přihlížet.

,,Ahoj, Petere. Někoho ti vedu. Určitě si na ni pamatuješ, viď?" Peter otevřel oči, do nichž ho okamžitě udeřila silná záře žárovek, a otočil hlavu směrem, z nějž slyšel neznámý ženský hlas. Chvilku mu trvalo, než si to, co viděl, spojil v hlavě, aby mu to dávalo smysl. Stála tam světlovlasá žena, jež v něm okamžitě probudila strach, když spatřil nenávistný záblesk v jejích očích. Tolik nenávisti viděl jen ve tváři své biologické matky... A ta žena jednou rukou držela za tmavé vlasy dívku, která mohla být podobně stará jako on, a na krk... jí tiskla nůž. Peterovi se ve tváři objevilo zděšení. Tu dívku... tu dívku přece znal...

,,Liz," vydechl chraplavým hlasem a rozkašlal se. Liz Toomesové po tváři stékaly slzy veliké jako hrachy a v očích jí svítil strach. Celá se chvěla jako poslední lístek lapený do podzimního vánku a upírala na Petera zoufalý pohled.

Světlovlasá žena se spokojeně usmála. ,,Velmi dobře, Petere. Ano, máš pravdu, před tebou tu stojí Lizzie Toomesová. Jaké to nečekané shledání, viď? Kamarádka tě přišla utěšit ze smrti maminky..." řekla naoko lítostivě. Petera rozbolela hlava z toho, jak se snažil tu ženu někam přiřadit. Ale začal si uvědomovat, že nemá nejmenší tušení, kdo je. Nikdy v životě ji neviděl.

,,Prosím," nevydržela už to Liz a vzlykla. Livia jí na krk přitiskla ostří nože o něco pevněji a na lesknoucí se čepeli jí utkvěly kapky krve.

,,Pověz nám, Lizzie... bojíš se smrti?" zeptala se jí, ale na odpověď nečekala. ,,Je to smůla, Lizzie. Sice jsi nám k ničemu moc nebyla, ale aspoň něco se k prospěchu najde. Nechtěl bys své kamarádce ještě něco říct, Petere?"

Peter nevěděl. V hlavě měl úplně prázdno. Kdyby nebyl zdrogovaný, kdyby jeho smysly fungovaly tak, jak mají, už nyní by pochopil, k čemu se schyluje. Nedokázal se na něco takového připravit.

,,Ne? Nu dobrá. Doufám, že sis to rozmyslel velmi dobře, protože pak už nebude cesty zpět. Ty už nám k ničemu nebudeš, Lizzie. Takže tě teď pustím," zašeptala jí do ucha, až se děvče otřáslo. Liv se podívala do Peterovy tváře. Sledoval je. Teď nastal ten správný čas.

Jedním plynulým pohybem Liz Toomesové podřízla hrdlo. Pustila ji a dívka spadla na zem. Zbývaly jí poslední vteřiny. Třesoucí se ruce zoufale tiskla ke svému krku, z něhož jí stříkala krev a tvořila pod její hlavou velkou rudou kaluž. Peter se na dívku šokovaně díval. Liz chraptěla, škubala sebou, ale za okamžik její tělo ochablo a ona už se nepohnula.

Liv se spokojeně podívala na výsledek a otřela si nůž od krve do kusu látky. ,,Tak. Jsi volná, přesně jak jsem ti slíbila." Potom se podívala na bledého Petera. Sledoval svou kamarádku, jak leží v kaluži vlastní krve. Zvedl oči a setkal se s pohledem Liv. A ta se usmála.

Peter začal křičet.