Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

57.kapitola

„Já jen říkám, že to tam vypadalo jak někde na farmě,“ prohlásil asi po sté za to odpoledne Tony, když po dlouhé cestě konečně zaparkoval před jejich domem. Zpátky v civilizaci.

„Hm, čím by to asi mohlo být? Že by to bylo tím, že to taky farma byla?“ zeptala se Pepper škádlivým hlasem. Sice ano, byla to farma, ale všechno bylo moderně zařízené. A jí se na tom nejvíce líbilo to, že byla daleko od ruchu velkoměsta. Ten klid! Nedokázala si představit lepší místo na svatbu, ale její snoubenec s ní tento názor zřejmě nesdílel.

„Probereme to za chvíli,“ vyhrkl, než rychle vylezl z auta a ještě rychleji vešel do domu. Pepper se nad tím musela zasmát. Když mu v Blue Hill řekla, že je Peter doma s Michelle, Tony si málem nastoupil zpět do auta. Naštěstí mu v tom zabránila. Myslela si, že to ponese lépe než ona, ale on místo toho začal jančit, jak je příliš mladý na to, aby se stal dědečkem.

„Akorát včas na večeři,“ zaslechla Petera z kuchyně, když i ona konečně vešla dovnitř.

„Kde máš Michelle?“ vyzvídal Tony, mezitím, co se k nim v kuchyni připojila a začala připravovat talíře. Letmým pohledem zahlédla, odkud Peter objednával a musela se usmát, když zjistila, že vzal jejich oblíbené.

„Ta už dávno odešla,“ odpověděla Peter, který v tom nezachytil nic víc, než jen běžnou otázku. „Kde jste byli takovou dobu? Začínal jsem mít strach.“

„Na farmě,“ odfrkl si Tony a konečně se posadil ke stolu.

Peter mu věnoval zmatený pohled. Představa jeho táty na farmě byla jaksi komická. Vlastně si ho na nějaké farmě ani nedokázal představit.

„Byli jsme ohlédnout eventuální místo na svatbu, ale vzhledem k řečem tvého táty to můžeme ihned škrtnout,“ vysvětlila Pepper, načež před ně položila talíře s jídlem a sama se posadila na své obvyklé místo. „Friday, mohla bys prosím ze seznamu vyřadit Blue Hill Farm?“

„Ne!“ vyjekl Peter dřív, než stihla Friday něco říct. „Co tím jako myslíš? Tohle bylo top místo,“ řekl nechápavě.

„Jsi si jistý, že mluvíme o tom samém místě?“ zeptal se Tony s pozvednutým obočím.

Jeho syn mu věnoval pohled, za který by se nemusela stydět ani Natasha. Možná s ní trávil příliš mnoho času. „Jsem si víc než jistý. Když jsem dělal průzkum a narazil na to, hned jsem věděl, že je to perfektní lokace. Nechal jsem si to ještě schválit Tommym, než jsem to ukázal mámě. Zamilovala si to okamžitě,“ zazubil se na něj. Když teď nebyl Spider-manem, měl spoustu volného času a ten se rozhodl využít k pomoci s plánováním svatby. Přece jen se na tento den těšil úplně stejně jako budoucí manželé.

„Jak jsem řekla, je to i tvoje svatba, Tony. A pokud se ti to místo nelíbí, můžeme ho vyřadit,“ ujistila jej s úsměvem Pepper. Ta si Blue Hill skutečně zamilovala, ale na seznamu měli ještě pár dalších nádherných míst.

Tony se na chvíli odmlčel. I on myslel vážně svá slova. Na místě nezáleželo, hlavně aby bylo všechno podle Peppeřiných představ. Navíc, ta farma nebyla tak špatná. Sice to nebyl jeho styl, ale i on si tam dokázal představit mít svatbu.

„Vždyť já jsem si tě jen tak dobíral, to přece víš, ne? Nemám nic pro tomu, abychom tam měli svatbu, pokud si to přeješ. Je tam klid a je to docela daleko od města, takže by mohlo být i snažší to utajit,“ řekl nakonec. Plus se mu líbila představa, že jim místo ke svatbě vybral jejich syn, ale to už nikdo další vědět nemusel.

•••

Bruce už pár hodin pracoval na výzkumu, když ho svou přítomností poctila Natasha. Ta se musela usmát nad tím, že si jí zprvu nevšiml. Bylo tomu tak vždycky a jí to přišlo roztomilé, což byste ji nahlas říkat neslyšeli.

„Měl bys si dát pauzu, doktore,“ ušklíbla se po chvilce, kdy jej jen pozorovala při práci. Ráda ho jen tiše sledovala, jak dělá svou práci. Bylo na tom něco uklidňujícího. V životě byl Bruce dost chaotický, často neohrabaný, ale když pracoval, vypadalo to, jako by se z něj stal úplně jiný člověk. Přesně věděl, co dělá. Byl tolik soustředěný a všechno mělo svůj řád. A Natashe se to velmi líbilo. Milovala obě verze Bruce, ale tahle jeho stránka v ní mnohdy probouzela něco víc.

„Potřebuji to dodělat, bude to jen chvilka,“ informoval ji, ale hlavu od papírů, na kterých prováděl výpočty, nezvedl.

Rudovláska na to nic neřekla a jen ho dál v tichosti pozorovala. Mimoděk se myšlenkami přenesla zpět do Ruska. Ten den v uličce lhala. Setkání s Alexim Shostakovem sice zinscenované bylo, ale její city ne. V té době ho milovala. Ale nikdy se to nevyrovnalo tomu, co cítila k Brucovi. Nikdy ani nemohlo, protože i když v té době Alexiho bláznivě milovala, nebyla to pravá láska. Převážně se jednalo o pouhou touhu. To co měla s Brucem bylo úplně jiné a bylo to opravdové.

A když se znovu podívala na vědce, který vlastnil její srdce, měla velké nutkání mu to dokázat. Ukázat mu, že jeho místo je po jejím boku. A sobě si tak trochu dokázat, že Betty byla jen jeho minulost. Že ona byla jeho přítomnost a budoucnost.

Pár kroky překonala vzdálenost mezi nimi, popadla jej za tváře a spojila jejich rty. Tentokrát se nejednalo o malé polibky, a ne ani o polibky, které mu měly ukázat, co k němu cítí, aniž by to musela říkat nahlas. Tohle byla čistá touha. Smíchaná s kapkou zoufalství. Musel vědět, jak moc ho potřebuje. Jak moc ho chce. Jak moc ho miluje.

„Stalo se něco?“ vydechl trochu zaskočeně, když se od sebe pro nedostatek přísunu kyslíku museli odtrhnout. Věděl, že se něco děje, na to ji znal příliš dobře, ale ona mu nic neřekla a on se nechtěl vyptávat.

„Nic s čím by sis musel dělat starosti. Slibuju,“ hlesla s malým úsměvem. „Nenech mě čekat, doktore,“ dodala laškovně a rozešla se pryč z laboratoře.

Bruce ji se zasněným výrazem pozoroval tak dlouho, dokud nezmizela za dveřmi. Pak se otočil zpět ke své práci. Měl teď velkou motivaci ji co nejdříve dokončit.

„Friday, na co se to dívám?“ zeptal se zmateně, když si prohlížel vzorek DNA na hologramu.

„Na výzkum od slečny Rossové.“

„Možná by mi ta pauza na chvíli prospěla,“ zamumlal si pro sebe a promnul si oči, než vstal a vydal se za svou rudovláskou. Na vteřinu si myslel, že měl na hologramu zobrazené Peterovo DNA, a to bylo jasné znamení toho, že byl přepracovaný.