Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

45.kapitola

„Počkej, počkej, počkej,“ vyhrkl Tony a chytil Petera za paži, aby mu znemožnil vystoupit z auta.

„Tati, nemáme čas si povídat, musím do školy,“ zaúpěl otráveně Peter. Nejspíš jej čekalo další kázaní a to opravdu nechtěl poslouchat.

„Myslím, že tohle by tě ale mohlo zajímat,“ ušklíbl se Tony. Sundal si brýle, aby se mohl podívat svému synovi až do hloubi duše. „Mluvil jsem s Pepper a po řádném uvážení jsme se rozhodli, že můžeš vzít Michelle na rande-“

„Vážně?!“ přerušil jej překvapeně Peter.

„Ano, ale jak už jistě tušíš, bude to mít nějaká pravidla a tentokrát už je, prosím, dodrž. A teď už běž, nebo přijdeš pozdě,“ popohnal jej a nasadil si zpátky své brýle, čímž většinou dával najevo, že konverzace je u konce.

„Uvidíme se odpoledne,“ rozloučil se Peter, než natěšeně vyběhl z auta. Nemohl uvěřit, že mu rodiče opravdu povolili, aby vzal Michelle ven.

„Nazdar, lůzře.“ Objevila se po jeho boku MJ hned, jak vešel do školy. Mladému Starkovi se okamžitě nahrnula červeň do tváře.

„MJ!“ vyjekl, načež se jeho obličej na sekundu stáhl do šklebu. Co to s ním zas bylo? Copak se v její přítomnosti nedokázal chovat normálně? „Takže, nezopakujeme si konečně to naše rande?“ zamumlal lehce stydlivě. Stále se bál, že ho odmítne. Proč by s ním vlastně vůbec chtěla někam chodit?

„Jasně, proč ne? Hodí se ti to v pátek?“ zeptala se a přerušila tak jeho negativní myšlenky.

Mně se to teď hodí pořád, pomyslel si Peter, ale naštěstí to neřekl nahlas. „Jo, mám volno.“

„Máš už něco v plánu? To muzeum se ti minule fakt povedlo,“ pochválila jej a Peter byl nyní rudý i za ušima.

„Vlastně jsem ještě neměl možnost o tom popřemýšlet -“

Michelle viděla, jak Peterův výraz zesmutněl a proto se rozhodla ho výjimečně zachránit. „Víš, co? Proč to tentokrát nenecháš na mně?“ přerušila ho s menším úsměvem. Všimla si, že to dělala v jeho přítomnosti dost často. Kazilo jí to reputaci, ale nemohla si pomoct.

Věnovala mu poslední pohled, než se odebrala ke své skřínce. Musela ten pitomý úsměv ze své tváře vymazat. Už takhle zaslechla, jak o nich pár lidí mluví. Stejně bylo zvláštní, jak se o ně většinu času nikdo nezajímal, a pak se malinko sblíží a už začínají být středem pozornosti. Michelle nikdy nechápala, proč tomu tak bylo a doufala, že se na ně nestrhne až příliš velká pozornost. Užívala si nenápadnosti a byla si jistá, že Peter ji také oceňoval. Vzhledem k jeho tajemství.

•••

Natasha seděla u malého stolku v jedné z kaváren, která se zaměřovala spíše na kvalitu než na kvantitu, zatímco Bruce měl pracovní schůzku, která by měla skončit co nevidět a hned na to by se k ní měl připojit. Na to, že byl podzim, bylo stále celkem hezké počasí a rudovláska se rozhodla, že by toho měli využít a jít se projít po městě.

A jak tak čekala na Bruce, četla si noviny a užívala si chvilku klidu. Občas to dělávala jako krytí, ale dnes tomu bylo poprvé, co si opravdu četla, co se na papíře píše. Byla to její snaha o normální život. Natáhla se pro poloprázdný hrnek filtrované kávy, když vtom koutkem oka zahlédla neznámý předmět na neobsazené židli, která stála u jejího stolku. Opatrně odložila noviny a blíže se podívala na předmět ležící podezřele blízko. Teď už poznala, že se jedná o baletní piškoty a nemusela se dívat příliš dlouho, aby poznala, že se jednalo o typ, ve kterých tancovala. Tedy, aspoň to jí namluvili, nyní už věděla, že se baletu nikdy nevěnovala. Že její život úspěšné ruské baletky byl výmysl.

Snažila se vypadat, že ji nález nerozhodil, neboť měla takové neblahé tušení, že byla momentálně sledována. Pravda byla taková, že by se v ní jeden krve nedořezal. Bylo to tu zas. Minulost ji dostihla. Přesně, jak říkal Fury. Minulost byla její slabost. S naprosto prázdným výrazem se rozhlédla kolem sebe, ale nic podezřelého neviděla. A to ji znepokojilo ještě více, než ty hloupé baletní střevíčky.

Náhle se na jejím rameni objevila cizí ruka a ona se okamžitě ocitla ve svém špionském režimu, ale než stihla zaútočit, neznámá osoba promluvila: „Doufám, že jdu včas!“ A hned nato ji hnědovlasý muž políbil.

„Stihl jsi to jen tak tak,“ dobírala si jej a věnovala mu úsměv. Bruce si ovšem stihl všimnout, že něco nebylo s jeho rudovláskou v pořádku.

„Stalo se něco?“ zeptal se zamračeně. Byl v dobré náladě. Schůzka s Betty dopadla dobře a čekalo jej odpoledne strávené s Nat, tak proč by nebyl? Jenže teď se jeho nálada rapidně zhoršila.

„Ovšemže ne, už jsem jen znuděná sezením tu sama. Vyrazíme?“ dala mu odpověď, které úplně nevěřil, ale věděl, že už z ní nic víc nedostane.

„Samozřejmě,“ souhlasil a nabídl jí rámě, které vřela přijala.

Natashin instinkt byl správný, i když nic podezřelého nezahlédla, neboť je z protější ulice sledovala hnědovlasá žena. Ta si nehodlala ujít moment, kdy se dostane slavné Black Widow do hlavy. Nebyla v tom žádný expert. Nikdy se o tyto věci nezajímala, ale poté, co si pečlivě prostudovala složku, kterou jí Liv věnovala, věděla, že dostat se do hlavy Natashe Romanovové nebude až tak těžké. Bývalá ruská špionka si sice dávala pozor, ale hrabali se jí v hlavě dostatečně dlouho, a toho se člověk jen tak nezbaví.

„Jen si to užij, dokud můžeš. Hra začala, slečno Romanovová,“ ušklíbla se Betty a jakmile jí dvojice zmizela z dohledu, rozešla se zpátky do laboratoří. Byla si jistá, že kdyby její otec věděl o jejím dnešním činu, byl by na ni velice hrdý. Konečně se vydala v jeho stopách, ale na rozdíl od něj, ona svou práci dotáhne až dokonce. A pak bude Bruce jen její.