Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

46.kapitola

,,Petere! Hej, Petere, počkej!" Zmatený hnědovlasý mladík se otočil za dívčím hlasem, který na něj volal přes polovinu chodby, jíž se trousili studenti. Ned dnes musel jít k zubaři a Michelle nebylo dobře, takže se Peter školou protloukal jako tělo bez duše a nemohl se dočkat, až bude zase doma. Vzápětí si uvědomil, jak moc mu na Nedovi a MJ záleží, a že se bez nich ve škole skutečně nudí. Koneckonců, dělali tohle místo snesitelnější, byť samotné učení Peterovi příliš nevadilo. To spíš jeho spolužáci. Například Flash do něj dnes zase celý den rýpal, když si všiml, že se ho nemá kdo zastat.

Liz se k němu snažila dostat skrz dav studentů a Peter na ni trpělivě počkal u skříněk. Usmáli se na sebe. Dřív se mu líbila, ale to bylo ještě před tím, než začal zvláštní pozornost věnovat právě MJ. Jindy by s Liz sotva prohodil pár slov, jak by byl celý nervózní, nyní jej to nechávalo úplně klidným.

,,Ahoj, Liz. Co potřebuješ?" zeptal se jí se zájmem a strčil si ruce do kapes, zatímco se začali přesouvat směrem k východu. Liz si přehodila batoh na rameno a věnovala mu rozpačitý poloúsměv.

,,No, ještě jsem se ti ani neomluvila, že jsem na tebe byla ve Washingtonu tak nepříjemná a řvala jsem na tebe do telefonu. Vážně mě to mrzí, nemyslela jsem to zle, já jen - to ten stres a ty jsi nikde nebyl -" snažila se Liz omluvit své chování a pomalu se do toho zamotávala. Peter se ji z toho rozhodl vysvobodit.

,,Ne, ne, Liz, já to chápu a vůbec se mi nemusíš omlouvat. Reagovala jsi naprosto adekvátně, vzhledem k situaci. To spíš já bych se měl omluvit, že jsem ti včas nedal vědět a přidělával ti další starosti. Ale co na to zapomenout a nechat to být? Přece jen - vyhráli jste," zazubil se na ni.

Liz s ním rozzářeně souhlasila, ale pak se ho zeptala na něco, s čím vůbec nepočítal: ,,To bych opravdu ráda... Poslyš, nezajdeme někam? Jen tak, na odreagování, rozumíš. Někam si sednout na kafe, pokecat... Jenom na chvilku," přemlouvala ho Liz a tázavě na něj pohlédla. Peter celý zrozpačitěl a neměl nejmenší tušení, co na to odpovědět. Přece chodil s MJ, ale zároveň nechtěl Liz odmítnout, byla to... jeho kamarádka...

,,Nechci, aby sis myslel, že je za tím něco víc, to ne! Vím, že chodíš s Michelle, a rozhodně mezi vás nechci vrazit klín, to ne... Ber to jako čistě kamarádskou schůzku," vysvětlila rychle, protože si správně vyložila jeho váhání.

Peter nakonec jen pokrčil rameny. ,,Nakonec, proč vlastně ne? Aspoň si taky jednou konečně pořádně pokecáme i mimo školu." Vlastně si nikdy pořádně nepokecali ani ve škole. ,,Jen... vydržíš chvilku? Musím si jen rychle něco vyřídit, tamhle na mě čeká máma, měl jsem s ní jet na nákup..." vysvětlil jí rychle, když poznal Peppeřino auto. Samozřejmě, že ho musela zase vyzvednout. Liz kývla a počkala na něj před školou, zatímco on běžel k autu.

Pepper už stahovala okénko spolujezdce a zeširoka se na svého syna usmála. ,,Ahoj, zlato! Tak můžeme vyrazit?" ptala se ho, když nakoukl dovnitř. Peter vrhl rychlý pohled na Liz.

,,Ahoj, mami. Promiň, já - já vím, že mám domácí vězení, ale chtěl jsem dnes něco podniknout s Liz. Tak co kdybych ji doprovodil aspoň domů? Znáš to, ve škole jsou moc krátký přestávky a člověk nemá čas si popovídat... Prosím, mami," udělal na ni psí oči.

Pepper zmrzl úsměv na rtech a podívala se na Liz, která přešlapovala na místě. ,,Aha, hm... a kdepak máš Michelle?" neodpustila si otázku.

,,Michelle dnes nebylo dobře. A já Liz jenom doprovodím. Je to kamarádka," řekl důrazně. Přesto se to Pepper příliš nelíbilo. Věděla, že Peter je v mnohém naprostá kopie Tonyho, a bála se, že po něm zdědil i tuhle špatnou vlastnost, jíž byl Tony v mládí pověstný. Nechtěla Peterovi křivdit, ale přece jenom... možná byly obavy na místě.

,,Tak už běž, ale brzy domů! Hned jak ti zavolám, půjdeš. A nechci slyšet žádné odmlouvání. Už takhle máš mít domácí vězení," pohrozila mu Pepper. Peter jí ještě poslal rychlou vzdušnou pusu a pak vyrazil zpět za Liz.

,,Tak, můžeme vyrazit," řekl jí zvesela a společně se rozešli pryč od školy. Kolem nich ještě projela Pepper a zatroubila na ně. Peter jí zamával, i Liz trochu rozpačitě zvedla ruku.

Zezačátku mezi nimi panovalo mírně trapné ticho, protože ani jeden nevěděl, o čem začít mluvit. Přece jenom to bylo jiné než ve škole. Tam byla všude spousta lidí a bylo to pro ně takové známé a bezpečné prostředí. Teď tu byli jen oni sami dva a museli si na to zvyknout.

Pak už se ale přece jenom rozmluvili, protože Peter dokázal být velice upovídaný a Liz byla odjakživa velmi energická a vstřícná. Nakonec si povídali snad úplně o všem. O rodině, o vztazích, o škole, o oblíbených věcech a jídle a místech...

,,Hele, už jsme tady! To to uteklo!" zasmála se Liz, když došli k domu, ve kterém bydlela. ,,Nepůjdeš dál? Aspoň na chvilku."

Pepper ještě nevolala. Možná by se na chvíli mohl zdržet. S Liz mu přece bylo fajn. ,,Tak proč ne," pokrčil rameny a následoval Liz ke dveřím. Odemkla, v předsíni si zuli boty. Peterovi stačil první pohled na luxusně vybavené rozlehlé místnosti a došlo mu, že Liz se rozhodně špatně nemá.

,,Hodím si věci do pokoje, můžeš si jít zatím sednout do obýváku," navrhla mu, a pak si všimla svého otce, který nakoukl do chodby. ,,Ahoj, tati! Nevadí, že jsem na chvilku pozvala Petera dovnitř?"

,,Ahoj, zlatíčko. Ale ne, vůbec," odpověděl jí otec. Peter ho pozdravil - a vzápětí celý zkoprněl. Poznal ho. Byl to Sup. Toomes. On je - on je Lizin -

,,Mladej, jseš v pohodě?" Z přemýšlení jej vyrušil jeho hlas. Peterovi hlasitě bušilo srdce. Toomes! Měl ho na dosah! Mohl ho dostat, přímo tady a teď! Proboha, co měl dělat? Je to - je to Lizin -

,,Jo," zmohl se na stručnou odpověď.

,,Přijdeš mi bledej. Nedáš si drink? Třeba bourbon? Skotskou, nebo tak něco?" nabídl mu velkoryse, jako kdyby byli staří přátelé. V Peterovi se vařila krev.

,,Ještě nejsem plnoletý," odpověděl a podezřívavě si ho přeměřoval.

,,Správná odpověď. Tak pojď dál," pobídl ho stejně jako předtím Liz a Peterovi nezbývalo nic jiného, než ho poslechnout. V duchu přemýšlel, co teď má sakra dělat.