Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

27.kapitola

Pepper si na Natashinu přítomnost v kanceláři natolik zvykla, že už skoro začínala litovat toho, že ji poslala za Clintem. Ale věděla, že to rudovlásce prospěje a ona svou práci zvládala i bez ní. Jen to teď bylo více osamělé, to bylo všechno.

„Máš to tu pěkné,“ ozval se zničehonic mužský hlas a Pepper lehce nadskočila. Nikoho tu nečekala. „V rámci mezí,“ ušklíbl se, načež si Pepper neodpustila otrávené protočení očí.

„Co tady děláš?“ zeptala se a ve vteřině už stála na nohou. „Nestalo se nic Peterovi, že ne?“

„Mladý Stark je v pořádku, můžeš se zase posadit,“ uklidnil ji. Pepper v jeho očích uviděla záblesk něčeho, co u něj nikdy předtím neviděla, ale ještě nemohla identifikovat co to bylo. Tonymu to říct nemohla, ale aby řekla pravdu, celkem si boha lsti a falše oblíbila. Když tedy pominula fakt, že se před pár lety pokusil ovládnout Zemi.

„Takže už jsi se u nás doma opět nudil a rozhodl ses mě poctít svou návštěvou?“ dobírala si jej Pepper. Na jeho neobvyklé chování si již zvykla. Částečně se před ním měla stále na pozoru, ale osobně si nemyslela, že by jim ublížil. Jenže Thor a Tony stále tvrdili, že mu nemůže věřit. A uvnitř ní se to pralo, neboť ona mu věřit chtěla.

Loki se na chvíli odmlčel. To, co se chystal říct, pro něj vůbec nebylo lehké. Hodně o tom ale v posledních dnech přemýšlel a učinil své rozhodnutí. Vlastní matku ochránit nedokázal, ale udělá všechno pro to, aby ochránil slečnu Pottsovou. „Thor pro nás našel nové místo. Nový Ásgard. Věřila bys tomu? Midgardské místo a ponese takovéto jméno!“

„Ach, takže už nás také opouštíte?“ položila spíše řečnickou otázku. Chvíli jí bude trvat, než si zvykne na to, že v tak velkém domě už bydlí zase jen oni tři.

„Snad ti nebudu chybět? Neboj, sem tam se u vás objevím a trochu si pohraji s Anthonym,“ oznámil jí skoro až škodolibě.

Pepper nad tím nevěřícně zakroutila hlavou. Peter měl pravdu, kdyby mu pořád nedělal samé naschvály, mohli by z nich být dobří přátelé. „A co, že ses přišel rozloučit? Myslela jsem, že na to ty nejsi,“ zajímala se.

„Normálně ne,“ povzdechl si. Musel s pravdou ven. „Jsi zajímavá žena, Pepper. Ve svém životě jsem potkal jen jednu osobu, která byla jako ty.“

Rudovláska nevěděla, co na to říct, a proto se rozhodla zatím mlčet. Tušila, že tmavovlasý muž, bůh, toho má na srdci mnohem víc. A taky si domyslela, že svěřování nebude jeho silnou stránkou, takže mu musela dát prostor. To už znala od Tonyho i Natashy. Dalo by se říct, že byla expertem pro práci s lidmi, kteří měli problém s projevováním svých pocitů.

„Připomínáš mi ji tak strašně moc. Mou matku. Nebyl jsem jejím biologickým synem jako Thor, ale i tak mě milovala. Tvá láska ke Starkovu synovi je neuvěřitelná. Chtěl jsem jen, abys věděla, že kdybys mě někdy potřebovala, jsem ti k dispozici. Jsem bůh, jak jistě víš. Stačí se pomodlit a budu hned u tebe,“ řekl konečně vše, co měl na svém ledovém srdci. Poté si odkašlal a jeho tvář opět nabrala ostřejších rysů. Veškeré známky emocí byly pryč. „Jestli o tom někomu řekneš, všechno popřu.“

„A já už myslela, že mě budeš muset zabít,“ zavtipkovala Pepper, která nějak nevěděla, jak má naložit s informacemi, které jí sdělil. Kde se v něm tahle náhlá náklonnost vzala?

„Za normálních okolností ano, ale jak jsem řekl, připomínáš mi matku.“

Pepper na to chtěla něco říct. Chtěla, aby věděl, jak moc pro ni tohle znamená. Aby věděl, že o něm nemá žádné špatné mínění, a že jí ten proradný parchant bude chybět. Jenže než vůbec stihla otevřít pusu, Loki byl pryč.

•••

Peter úplně netušil, jak se do této situace dostal. V jednu chvíli byl na cestě domů a pár minut nato se ocitnul v této špinavé uličce. Opravdu chtěl svůj šestý smysl ignorovat, ale tentokrát to nešlo. Loki už jej nehlídal a on nechtěl opět skončit na laboratorním stole jako nějaká pokusná krysa. Musel se postarat sám o sebe a musel to udělat hned. A proto, když zase spatřil podivnou dodávku, rozhodl se jít zjistit, jestli jde o něco víc, nebo ne. Škrtněte původní větu, Peter přesně věděl, jak se v této situaci ocitl.

Auto bylo k jeho překvapení prázdné, ale jeho citlivé uši zaslechly podivné zvuky vycházející z postranní uličky. Oblek s sebou stále nenosil, takže musel postupovat velmi opatrně. Rozhlédl se po okolí, a když zjistil, že se poblíž nikdo nenachází, vyskočil na požární schodiště a rychle vyběhl až na střechu, po které se mohl přemístit blíže ke třem neznámým mužům, jak poznal podle bijících srdcí. Budova nebyla příliš vysoká, tudíž na ně měl dobrý výhled.

Prvním překvapením pro něj bylo, že žádného ze tří mužů nepoznával. Částečně si oddechl, neboť teď tu byla možnost, že není zájmem těchto cizinců. Tato domněnka se potvrdila, když jeden z mužů začal druhému ukazovat zbraň, kterou Peter nikdy v životě neviděl. A to bylo co říct, když vezmeme v potaz, že se často nacházel v přítomnosti Avengers, kteří měli nejrůznější zbraně. Netrvalo mu dlouho, než si dal dvě a dvě dohromady. Tihle muži byli překupníci zbraní.

Peter teď velmi zalitoval, že u sebe neměl oblek. Možná by na ně měl zavolat policii a problém bude vyřešen. Nakonec to byla jejich práce a ne jeho. Už skoro vytočil policejní číslo, když vtom se ozvala neobvyklá rána a Peterovi málem vypadl telefon z ruky. Nahnul se přes římsu a nestačil se divit svým očím. Tam, kde předtím stála popelnice, se nyní nacházel jen roztavený plast a zbraň, kterou muž držel, vydávala podivnou fialovou zář.

Peter si svůj prvotní úmysl rychle rozmyslel a místo toho si ty tři chlapíky vyfotil, než se zvedl a opatrně se na střeše rozešel zpět k požárnímu schodišti. Nebyl připravený na Spider-mana, ale jednou s tím začal, tak teď nemohl skončit. Tohle byla čtvrť, kde měl školu. Co kdyby se někomu něco stalo? Ne, to nemohl dovolit.