,,Jungooku takhle to dál nejde, nemůžeš si sem jen tak napochodovat a myslet si, že ti skočím kolem krku. Navíc jsi napadl mého přítele!" Byla jsem už naštvaná, proč si pořád všichni myslí, že mě musí zachraňovat.
,,Mae.. ty moc dobře víš, že tě miluju už dlouho a ani si mi pořádně nedala šanci."
,,To tu lásku dáváš pěkně divně najevo, to po každý když seš do někoho zamilovaný tak mu zmlátíš polovičku?" To se rozesmál i on, musím uznat, že to bylo trochu vtipné. ¨
,,Asi tě teď nepřesvědčím, že jsem pro tebe daleko lepší že?" Kývla jsem hlavou, že ne.
Pomalu se zvedl. ,,Tak já pro dnešek půjdu."
,,Pro dnešek? To tě tady mám čekat i zítra ráno?" Zasmála jsem se.
,,Ahoj." Řekl zklamaně a odešel. Wow, teď jsem na sebe hodně pyšná, nečekala jsem, že dokážu takhle dobře odpálkovat.
,,Už odešel." Zařvala jsem na Yoongiho, který pomaličku vylezl z ložnice a ani se na mě nepodíval.
,,To jen tak odešel?" Vypadal nedůvěřivě.
,,Jop, nebo vlastně ne.. je schovaný v koupelně a čeká až odejdeš." Schválně jsem se dívala vážně a podle jeho výrazu taky nepoznal jestli si z něj dělám srandu.
,,Já se jen podívám." Pomalu šel do koupelny. ,,Věděl jsem, že si děláš srandu." A usmál se.
****
,,Mám hlad." Řekla jsem.
,,Já taky."
,Nezajdeme si někam?" Udělala jsem na něj psí oči.
,,Asi to bude lepší než teď něco vymýšlet." Oba jsme na sebe hodili jen mikinu a šli jako takový odpad. Kousek od nás je malá korejská restaurace, kde mají výborný ramen.
ČTEŠ
••Depression because of you••
Fanfiction,,Kam zase jdeš." ,,Mam něco v práci." Najednou jsi měla více a více práce. ,,Miluji tě." ,,Ja tebe taky." Neřekla jsi to... Poprvé jsi to neřekla, ale proč?
