Počkat brácho?? Teď jsem byl zase zmatený já.
Muž se otočil a zasmál se. ,,Ségro." hned Mae obejmul a oba začali plakat.
Vzpomněl jsem si, jak mi řekla, že bratra dlouho neviděla.
,,Chtěla bych ti někoho představit. Jungkooku tohle je Yoongi, můj kamarád." Tak teď mi ten úsměv z ksichtu zmizel. Podal jsem mu ruku a přemýšlel, jak moha říct, že jsem její kamarád.
KAMARÁD nesnáším to slovo!!
Nechal jsem je si v klidu promluvit a přemýšlel jestli i po tom sexu v kuchyni, kdy jsem ji vylízal přímo na stole jsem jen kamarád. Nemohl jsem na to přestat myslet, ale doufal jsem, že se jen spletla.
Dnes jsem měl totiž vymyšlený program pro Mae a nechtěl jsem, aby se to pokazilo.
Pečlivě jsem sledoval hodiny ať vypadneme hned po směně, hlídal jsem to raději už dvě hodiny předem.
,,Konečně! " Vystřelil jsem ze židle a tahal Mae. ,,Honeeem, jdeme domů." Mae se neochotně zvedla dala si kabát a dodala:,,Slíbila jsem Jungkookovi,že po práci půjdeme všichni na večeři."
Zastavil jsem se, ,,Jako dneska??"
,,Ano." Usmála se a prohodila si vlasy, ,,Jenže ja chtěl dneska..." Mae mě už přestala vnímat a vytáhla si telefon z ruky a usmála se. ,,Maeeeeeeeeee."
,,Maeeeeeeeee."
,,Maeeeeeeeeeeeeeeeeeee." Začal jsem ji tahat rukáv, Mae se zastavila a zamračila se, hned jsem ji pustil a upravil jsem jí to zpět.
YOU ARE READING
••Depression because of you••
Fanfiction,,Kam zase jdeš." ,,Mam něco v práci." Najednou jsi měla více a více práce. ,,Miluji tě." ,,Ja tebe taky." Neřekla jsi to... Poprvé jsi to neřekla, ale proč?
