Přišel jsem do práce. Mae se na mě dívala, ale nevypadala nadšeně. Jakmile jsem se posadil přišla za mnou.
,,Chceš takhle pokračovat?"
Vypadala naštvaně.
,,Co myslíš?"
,,Ještě se ptáš? Podívej se na sebe! Ještě teď z tebe táhne chlast!"
Zvedl jsem se. ,,Ty o mě nic nevíš."
,,Myslíš? Jen ti chci pomoct ty tupče!!"
,,Ty potřebuješ pomoct."
Začli jsme po sobě řvát a netrvalo to dlouho a přišel šéf.
,,Co se to tady děje?"
Oba dva nás poslal domů, byl neskutečně naštvaný, kdyby se to stalo tak dva týdny zpět, možná by mi to i vadilo nebo by mě to mrzelo.
Mae na mě byla hrozně naštvaná, neměl jsem jí to za zlé, chápal jsem to.
Přišel jsem domů, ale v lednici žádný alkohol nebyl. Vzal jsem si papír a tužku a napsal další čast pod číslem:*8
Ráno jsem se po dlouhé době vzbudil střízlivý, hned jsem bral do ruky mobil a napsal Mae zprávu,kde jsem se ji převážně omlouval, ale ani na jednu mi neodepsala.
Nachystal jsem se do práce a vyrazil. Když jsem ji viděl za stolem hned jsem za ní vyrazil, ale jakmile mě viděla otočila se a šla jinam. Pochopil jsem, že teď se mnou mluvit nechce.
Celou přestávku jsem se snažil s ní navázat kontakt, pokaždé mi ale řekla, že má práci.
Takže jsem si vzal papír a tužku a napsal ti další čast pod číslem:*7.
YOU ARE READING
••Depression because of you••
Fanfiction,,Kam zase jdeš." ,,Mam něco v práci." Najednou jsi měla více a více práce. ,,Miluji tě." ,,Ja tebe taky." Neřekla jsi to... Poprvé jsi to neřekla, ale proč?
