••Depression because of you••

*23

V práci pořád a pořád to samé.. Jediné, co mě tam drží při životě je Mae, ten její pohled, když se na ní podívám, vždy se usměje nebo se nějak zakření.

To na ní obdivuji, i když je na tom špatně nevylívá si to na ostatních.
Na všechny se usmívá a je na ně milá, ale jak dlouho vydrží dělat jakoby nic??

,,Yoooongi! Pojď už domů !!"

,,Jen to dodělám.."

,,Fajn du pěšky."

,,Mae, jen moment.."

,,Halo??Yoongi?? "
,,Dobrý večer."Řekla Mae. Ohlédl jsem se, zase ty..

,,Co tu chceš??"

,,Myslela jsem, že.. Bychom to mohli dát dohromady." Mae se podívala do země.

,,Nechtěla by jsi nás ndchat o samotě?"
Mae ani nic neřekla a šla.

,,Nikam nechoď, nemam si s ní co říct." Ale ani tak se nezastavila, šla dál.

,,Proč tu jsi!? Vypadni!!"

,,Lásko.."

,,Neříkej mi tak!"

,,Věděla jsem, že budeš naštvaný, ale udělala jsem jen malinkou chybu."

,,Malikou?"

,,Vrátila jsem se ne?"

,,Ale nevím za kým, protože já už tě nemiluji a nechci tě ani vidět.!

V ten moment jsem odešel. Vzal jsem si kabát a hledal Mae.

,,Maeee!!"

Mohl jsem řvát jak jsem chtěl, ale nikde nikdo. Doufal jsem, že bude doma.

Rychle jsem jel domů, snad se ji cestou nic nestalo.

,,Mae?"

,,Mae?"

,,Tady sem."
Šel jsem do jejího pokoje. Seděla na parapetu a koukala ven.

,,Bál jsem se, že..."

,,Že co?"

,,Bys odešla."

,,Zase tak by ti to přece nevadilo." Zvedla se a šla směrem ke mě.

,,Kam deš?"

,,Nevím.. Někam." Prošla kolem mě, jako bych neexistoval.

Rychle jsem se otočil a zabouchl dveře od jejího pokoje.

,,Co je?"

Chvíli jsem přemýšlel.. Dívala se na mě se zklamáním v očích.

Přiblížil jsem se k ní, ale ona zase chtěla odejít. Vzal jsem ji za ruku a otočil ke zdi a políbil ji.

Stála jako přikovaná k zemi. Podívala se mi do očí a odešla. Nevím co si mám teď myslet.

Stál jsem tam jako blb...