••Depression because of you••

*20

Další den jsem jel zase za Mae, i ten další a další.

,,Je ti už líp?"

,,Díky tvým návštěvám jo." pousmála se, nechci vyzvídat proč to udělala, počkam, až mi to řekne sama.

,,Ty Mae... Mluvil jsem se šefem a jestli by jsi měla ještě zájem o to místo vzal by tě."

,,Vážně?"

,,Ano, jsi pracovitá a takové on potřebuje navíc ta náhrada za tebe to nezvládala a šef ji vyhodil."

,,No... A lidi o tom ví?"

,,Tím bych si hlavu nelámal, měla bys odpočívat."

,,Nejradši bych už jela domů."

Doufal jsem, že myslí domu jako ke mě domů.

,,Ptal jsem se, a za pár dní tě pustí."

,,To je moc dlouho."

Začal jsem přemýšlet.

,,jen si odskočím."

,,Dobře."

Šel jsem najít ošetřujícího doktora.

,,Dobrý den pane doktore."

,,Dobrý den."

,,Chtěl jsem se vás zeptat, jestli by už mohla jít Mae domů."

,,Chtěli bychom si ji tu ještě nechat, ale pokud vážně chce může podepsat reverz a příjde jen na kontrolu."

,,Dobře jen to probereme a příjdu vám říct."

Když jsem se vrátil Mae se cpala pudingem.

,,Chceš jít teda domů? "

,,To si piš."

,,Fajn."

,,Jen něco podepíšem a můžeme jet všechno sem domluvil."

Se sestřičkou jsme podepsali papír o propuštění a jeli jsme domů.

Celou cestu se usmívala a pořád říkala jak se těší domů.
Byl jsem taky rád, že chce být raděhi u mě než ve svém bytě.

Celou dobu