••Depression because of you••

*7

Už týden spolu mluvíme jen z nutnosti, přesto to ani jeden z nás nechce ukončit. Tento týden jsi byla pryč jen jednou.

,,Zítra odjíždím na pracovní cestu."

,,Budeš chtít pomoct zabalit?"

,,Jsi hodná,ale už jsem si vše zabalil."

,,Jak dlouho tu nebudeš?"

,,Asi týden."

A zase to ticho,každý se vrátil ke své práci... Ani nevíš jak mě to ničí, ale pořád doufám, že se to zlepší.

Nastalo ráno a já odjel, nevěnovala jsi mi pusu na rozloučenou, obětí a ani jsi mi neřekla ahoj.

,,Celou cestu se jen mračíš."
A to se mám jako usmívat? Když si myslím, že právě teď je s někym jiným?

,,Nemračím."

,,Ale ano mračíte."
Zbystřil jsem a uviděl dívku nikdy před tím jsem ji neviděl taky nevypadala zrovna vesele.

,,No vy taky nezáříte radostí."
Nad tím se pousmála a posadila se.

Celý den trčet s bandou lidí,ktere znáte jen z práce. Pořád jsem myslel jen na TEBE.

Musel jsem ti alespoň zavolat.
,,Halo?"

,,Ahoj zlato."

,,Yoongi?"

,,Ano."

,,Proč mi voláš tak pozdě?"

,,Chtěl jsem tě slyšet."

,,Jen kvůli tomu voláš?"

,,Promiň."

Pip.......

Zavěsila.