••Depression because of you••

*21

Uběhl už týden a Mae má pořád dobrou náladu. Né že by mi to vadilo, ale něco mi nesedí.

Zítra půjde zase do práce takže se trochu bojím, aby to na ní nespadlo.

,,Mae?"

,,Ano?"

,,No..Víš, napadlo mě jestli by si tu nechtěla bydlet nastálo. Stejně je to tu pro jednoho velké a..."

,,Moc ráda." Usmála se na mě.

,,Takže mi uvolníš místo v koupelně?" zasmála se.

Rozesmálo mě to. ,,Nic neslibuju."

,,A s nákupem se budeme střídat a samozřejmě nájem napůl." Vybalila to na mě a já jen souhlasil.

,,Vařit budu já, Ehmmm.. Přece jenom ode mě se to dá alespoň jíst."

,,Haha" zabouchl jsem dveře a šel se nachystat do prace.

***

Ráno jsem vstal asi o hodinu dříve nemohl jsem spát.

Když jsem procházel kolem jejího pokoje uslyšel jsem tlumený pláč. Vešel jsem dovnitř Mae plakala.

,,Co tu děláš?" řekla ubrečeně.

,,Bál jsem se, že se ti něco stalo."

,,Jsem v pohodě."

,,No to vidím.."

Zvedla se z postele a z nočního stolku si vytáhla prášky nejspíš antidepresiva.

,,Mae můžeš mi říct všechno."

,,Ja vím, vážím si všeho co pro mě děláš."

Obejmul jsem ji nevěděl jsem proč plakala, ale cítil jsem, že je má povinnost utěšit ji.

,,A ty prášky?"

,,Beru je už od šestnácti, od smrti maminky, doktor mi je na nějakou dobu vysadil, ale teď je musím brát zas."

,,Co se stalo tvoji mámě?"

,,Přepadení."

Nechtěl jsem se dál vyptávat, ale musel jsem se ještě zeptat.

,,A tvůj otec je ?.."

,,Gembler a alkoholik.Všechno co jsem vydělala šlo na jeho dluhy, kdybych utekla jako bratr hned nazačátku měla bych klid."

"A proč si od něj neodešla dřív?"

,,Slíbila jsem mamě, že se o něj a brachu  postarám. Bratr je sice starší, ale není zrovna zodpovědný, ikdyž teď už ani nevím dva a půl roku jsem ho neviděla."

Já jsem jedináček, takže jsem nedokázal pochopit jak se cítí.

,,A vážně už chceš jít do práce? "

,,Ano."

Je pravda, že ji to přivede na jiné myšlenky, ale bál jsem se o ní.