Neskutečně jsem se naštval a udělal věc, které jsem potom litoval. Napřáhl jsem se a vrazil mu ránu přímo na nos, jak jsem čekal hned mi to vrátil. Mae se nás snažila odtrhnout, ale neměla šanci. Oba jsme konečně mohli udělat to, co jsme chtěli od našeho prvního setkání.
Musím přiznat, že ránu má dobrou a kdyby Mae nezačala plakat dopadla by ta bitka ještě hůř. Leželi jsme na zemi a snažili se chytit dech, Mae utíkala pro lékárničku a začala mě ošetřovat, když byla hotová se mnou šla k tomu blbečkovi.
,,Vem si aspoň kalhoty a nelítej tu před ním jen v kalhotkách." Řekl jsem jízlivě a Jungkook si nesměl nechat ujít poznámku. ,,Neboj kámo já už jí viděl i ve více sexy oblečku." Mae se začervenala a já se držel, abych mu nenapálil další.
Když odešla měli jsme konečně čas si s tím nafoukancem promluvit.
,,Nemyslíš, že bys měl nechat Mae na pokoji? Chodí teď se mnou a ty jí akorát ještě víc stresuješ." Nad tím se jen pousmál.
,,Já jsem pro ní daleko lepší! Nechápu jak se může zahazovat s chlapem, který kvůli své ex byl tak na dně, že se chtěl zabít....Si slaboch a sráč! Mae potřebuje oporu a muže ne takového ztroskotance!" Au... Ani mě nezabolelo, když mi řekl jaky jsem ztroskotanec nebo sráč, ale pomyšlení, že má možná pravdu.
Než jsem ale stihl něco říct na svou obranu Mae už seděla na zemi vedle mě.
,,Necháš nás na chvíli o samotě?" Tak teď mě zamrazilo... Bál jsem se o čem si s ním musí promluvit, ale věřím ji.
,,Kdyby cokoliv... Budu hned vedle."
YOU ARE READING
••Depression because of you••
Fanfiction,,Kam zase jdeš." ,,Mam něco v práci." Najednou jsi měla více a více práce. ,,Miluji tě." ,,Ja tebe taky." Neřekla jsi to... Poprvé jsi to neřekla, ale proč?
