I přes tu noc jsi přišla.. Boty v ruce, kratké šaty a rozmazaný make up. I přesto jsem se usmíval, dokonce jsem se ti i omluvil. Mohl jsem za to ja??
Ani slovo... Ani jeden pohled.
,,Musím do práce."
,,Fajn."
Ten tvůj nezajem mě zabíjel, ale chtěl jsem to přetrpět kvůli tobě...Nebo spíš sobě. Představa že bych tě ztratill..Brrr..
,,Neměla bys tolik utrácet."
,,Neutrácím."
,,Viděl jsem výpis z účtu."
,,To mě budeš jako kontrolovat?To si nesmím nic koupit?"
Jen jsem tam stál a debilně přikyvoval...ani nevím, kdy jsi po mě přestala řvat.
,,Tak já už půjdu."
****
,,Yoongi, jdeš s námi na skleničku?"
,,Dnes ne, spěchám domů."
,,ale prosím tě jeden den bez tebe vydrží."
Ale já bez ní ne.
,,Ale jen jednu..."
Na jednu jsem nezůstal.. Chtěl jsem jít za tebou, ale zároveň ne.
,,Kluci už bych měl jít"
Venku byla zima a já nemohl narazit na žádného taxikáře.
Cesta byla studená a dlouhá.. Nakonec jsem ale dorazil, spala jsi na guči.
ČTEŠ
••Depression because of you••
Fanfiction,,Kam zase jdeš." ,,Mam něco v práci." Najednou jsi měla více a více práce. ,,Miluji tě." ,,Ja tebe taky." Neřekla jsi to... Poprvé jsi to neřekla, ale proč?
