••Depression because of you••

*34

Celou cestu do restaurace jsem brblal, ale Mae to vůbec nevadilo.

Konečně jsme tam dorazili a Mae se šla zeptat na stůl, ale Jungkook neměl stejné příjmení jako Mae, to je divné.

Všude jsem za ní chodil, jako ocásek. Absolutně jsem odmítal se od ní vzdálit jen na metr.

,,Nemusíš mi stát za zadkem." Otočila se. Achjoo, proč je od toho setkání tak protivná.

Jakmile nas Jungkook viděl mávnul na nás. Na to, že utekl z domova s holým zadkem má hodně drahý hadry.

,,Ahoj." Řekli si navzájem a obejmuli se, já jsem mu podal ruku a posadil se.

Mae vypadala hrozně nervozně.

Ti dva si pořád povídali, ale já jsem neměl, co říct.

Když jsem si ho ale prohlížel vypadal Jungkook celkem mladě.

,,O kolik let jsi starší?" Vložil jsem se do konverzace a vyrušil je.

,,Jako od Mae?" Dodal a pousmál se.

,,No bude to jen necelý rok."

Nechápavě jsem se podíval na Mae, ale ta se na mě ani nepodívala, v jejích očích byl Jungkook.

,,Myslel jsem, že tvůj brácha je starší více než o rok."

,,Taky že je, můj bratr je starší o čtyři roky."

Jen jsem kýval hlavou... Než mi to konečně cvaklo.

,,Počkat!"

,,Bingo, nejsme sourozenci." Jungkook se napil vína a čekl až ze sebe něco vysoukám.

,,Jak si na to vůbec přišel?" Mae se tvářila jakobych to měl vědět.

,,Však jsi mu řekla brácho."

,,Ano, známe se dlouho."

,,A proč tě to tak zajímá, nejsi nějak moc ustaraný kamarád?"

,,Myslíš, že jsem jen kamarád?!!"

,,Co jiného, nejsi její typ."

Zase upil vína a naprosto mě ignoroval. Mae tam jen tak seděla a neřekla ani půl slova.

,,Hádám, že její typ jsi ty co?"

,,Nechte toho. " Zamumlala.