••Depression because of you••

*17

Ráno bylo poněkud zvláštní, vůbec nemluvila. Snídaně se ani nedotkla a skoro se ani neusmála.

,,Jak ti je?" zeptal jsem se trochu nejistě.

,,Tady je mi dobře. " pousmála se a zvedla se od stolu.

Šla směrem do mého pokoje.

,,Můžu?" nesměle se zeptala a já svolil.

Rozhlížela se po celem pokoji. V rohu pokoje u okna jsem měl klavír. Mae se k němu posadila a začala hrát.

,,Nevěděla jsem, že hraješ na klavír."

,,No, já taky nevěděl, že ty na něj taky umíš hrát."

,,Naučila mě to maminka." Zase se zvedla a dál se koukala.

,,No, a proč bydlíš s otcem?"

,,Když moje maminla umřela, slíbila jsem ji, že se o něj postarám, ale stal se z něho alkoholik a tyran. Neměla jsem stejně kam jít..."

Udivilo mě jak klidně to říkala,Jako by bylo normální, že váš otec pije a mlátí vás, ale její prázdný pohled ukazoval, že ztratila všechnu naději v lepší život.

V ten moment jsem si uvědomil, že to co jsi mi provedla TY je o proti jejího problému skoro nic.

,,Jestli chceš můžeš zůstat tady, pokoj pro hosty je volný."

Vypadala zaskočeně.

,,Ale....ale to nejde."

,,Proč ne?"

,,Nechci tě otravovat."

,,Nebudeš mě otravovat."

Chytl jsem ji za ruku a objal ji, ona stála ztuhle.

,,Promiň." asi ji to bylo nepříjemné.

,,Né..jen já, nejsem zvyklá na něco takového."

,,Aha, a máš klíče od bytu? Abychom ti mohli zajet pro zbytek věcí?"

,,Mám." ukázala na stůl, kde byli polożené. ,,Ale jestli tam půjdu nepustí mě pryč." dodala.

Celý den jsem se snažil aby si odpočinula, ale pořád byla napjatá a nervózní.

Pořád chtěla něco dělat, musel jsem ji pustit pohádku aby se zastavila jinak by tu snad i vymalovala.