He is Me // DOKONČENO //

37.

Víš když jsem potkal tvoji matku nebylo to lehké." usmál se.

"Já byl podobný jako ty. No ikdyž. Možná jsem měl trochu větší ego. Jenže Adel taky. Je to, vždy bude a vždy byla vynikající bojovnice. Žila ve vedlejší smečce. Dcera bety a já syn alfy. Poznali jsme se při návštěvě naší smečky kvůli politickým záležitostem.

Seděla s kamarádkami venku a ještě jako dneska jí slyším jak říká: Ten vlček dělá, že má velký tesáky, ale mě nemůže porazit. Kdybych nebyl zaslepen svojí pýchou poznal bych to už tehdy. Nic z toho by se nemuselo stát. Vyprovokoval jsem ji aby semnou zápasila. Vypadalo to těsně, ale nakonec se mi podařilo jí stlačit na zem. Adel to nenechala jen tak být. Vyzívala mě každý den. Potom jednání zkončilo a naše cesty se rozdělili.

Ne však na dlouho. Jednou stála náhodně u hranic a já taky, ani jeden nechtěl přijmout, že je ten druhý lepší. Zaůtočila znova. Od té doby jsme bojovali každou noc na okrajích našich území. Byli jsme neůnavní a nebralo to konce. Občas vyhrála ona, občas já.

Otec to zjistil a v nějakém bodu mi to dokonce i zakázal, protože jsem se ráno vždy vracel vyčerpaný s novými zraněními, které tam minulé ráno nebyli. Ale já ho neposlechl a pokračoval. Dokonce mě to jen začalo bavit mnohem víc, protože to bylo nepovolené. Zakázané ovoce chutná vždy nejlépe." Odmlčel se.

"Mason se o tom dozvěděl. Chtěl to říct mému otci, ale nakonec jsem ho dokázal přemluvit aby to nedělal. Pomáhal mi obvázat rány a zamaskovat mojí nepřítomnost.  Z nějakého důvodu jsem si to zamiloval. Byl jsem jako v extázi. Adél mi nasadila růžové brýle a já o tom ani nevěděl. Jako bych celý den přežíval jenom kvůli tomu abych se večer vytratil z domova a běžel k hranicím a tam ožil." Tak proto jeden den v roce svádí souboj v tom kdo je lepší.

"Třeba tu jizvu co má na ruce ta je odemne. A ta co se mi táhne přes záda je od ní. Jizvy u kterých nechceme aby se hojily tak nezmizí. Všechno bylo perfektní až jednou večer jsme zase bojovali a nevšimli si toho, že se k nám blížili samotáři. Chystali se na naší smečku zaůtočit a našli nás tam. Kdybychom jen dávali větší pozor můj otec s matkou by možná žili a spousta jiných lidí."

Nikdy mě nenapadlo, že je ztratil kvůli tomuhle. Zkoro nikdy o tom nemluvil, ale teď mu z oka spadla jedna jediná slza.

"Nevim kdo je zpozoroval dřív, ale když se na nás vrhli už jsme nebojovali proti sobě. Bojovali jsme spolu. Byl z nás dokonalý tým jako s Masonem. Teda dokud mi jeden nenakousl hrdlo. Ztratil jsem hodně krve a krátce na to upadl do bezvědomí.

Další co si pamatuju je až spousta pípacích přístrojů a přesto mě držela jemná ručička. Nepamatuju si co se stalo mezi tím. Adel říká, že přiběhla její smečka na pomoc. A přesto jsem slyšel ten jemný hlásek jak říká: Logane neumírej prosím smečka nemůže ztratit i tebe. Nenechávej mě tu samotnou. S kým bych pak bojovala. Smála se, ale slyšel jsem její slzy v očích. Já, já bez tebe nedokážu žít. Chtěl jsem jí utěšit, říct jí, že je všechno v pohodě, ale nemohl jsem. Tělo mě neposlouchalo.

Zůstávala tam semnou celou dobu. Každý den mi něco povídala. Spoustu vzpomínek z dětství a spoustu jiných věcí. Chuť po boji s egem zmizeli a zbyla jen moje potřeba být s ní. V tu dobu mi došlo, že je moje družka. Až  jednou řekla, že si zapálí svíčku.

Nejdřív jsem úplně vyšiloval a chtěl jí zastavit než mi došlo, že měla narozeniny. Mohla jít domu a slavit s rodinou. Přitom stejně zůstala v nemocnici jen kvůli mně.

Řekla: Logane já to pouto cítim. Asi jsem se zamilovala. Potom udělala to po čem jsem už dlouho toužil políbila mě. Jakoby se najednou můj vnitřní vlk vrátil. Najednou začal bojovat semnou a vzbudil jsem se. Už ne jako malé štěně co si dělá velké tesáky, ale jako Alfa smečky kterou jsem ani pořádně neznal." A tím ten příběh zkončil.

---

Pokud si chcete přečíst celou verzi, najdete jí na mém účtě : Fight me.