He is Me // DOKONČENO //

39.

Přetočil nás tak aby mě tiskl na zeď. Vraždila jsem ho pohledem. "Pořád tak žhavá na porovnávání sil?"

Bavil se. "Omluvil jsem se jí za to už." To to nijak neomlouvá. "Proč jsi to udělal?" Naklonil se ke mně tak blízko až jsem cítila jeho dech na krku. "Možná jsem žárlil." "Kvůli komu?" "Kvůli tobě." Ehm dobře, pomalu se mi začalo špatně dýchat. Ani jsem si nevšimla že Snow převzala kontrolu. "Tak co s tím uděláme?" "Snow!" Jak se opovažuje? "Jednou mi za to budeš děkovat."

Odšťouchl se od zdi a šel směrem k jídelně. Otevřel dveře, podíval se na mě. "Vyzvednu tě v šest." Tak hlasitěji už to říct nemohl. Dramaqueen. "Vrátit se, či navrátit se?" "Hejbni svym zadkem zpátky!" Proč jsem se vůbec ptala, bylo jasné co odpoví. Moje podvědomí to však vědělo. Nechtěla jsem přiznat, že tam chci a ani to, že se na Snow nezlobím. Vždy je lehčí všechno na někoho svíst.

pov Ely
Měla jsem držet pusu. "Bude to v pohodě. Uvidíš." "Viki kéž by jsi měla pravdu." "Lhala jsem ti někdy?" "Ne" "No tak vidíš."
Jídelna sice byla potichu ale všichni jsme čekali co se stane. Napětí bylo už skoro k nevydržení a dalo se krájet, když Dylan rozrazil dveře. Podíval se někam  kam jsme neviděli ale asi na Leu.

"Vyzvednu tě v 6" Všechny holky jako by ho od toho momentu propalovaly pohledem, a přesto byli uražené a zhroucené. On se jen lehce usmál, když kráčel ke svému stolu.

Ta holka musela mít něco do sebe. Dylan si sedl, Tayler se smál a poplácal ho po rameni. Na chviličku se naše pohledy setkali.

Dveře se otevřely podruhé. Lea dělala jako by nic, její krok byl pořád stejně sebevědomí. Pokud by pohledy mohli zabíjet byla by spálená, umučená, rozčtvrcená, utopená a zabitá lusknutím prstu. Tak velkej povyk jen kvuli bráchovi. Směšné. "Holky dneska vás zvu k sobě."

---
Děkuji moc za všechny pozitivní reakce. A pardon dnes se naskytlo pár technických komplikací.