He is Me // DOKONČENO //

10.

Mohla jsem ho chytit, ale neudělala jsem to. Místo toho jsem se rozhodla, že udělám to stejný akorát nepoběžím zpátky do lesa ale domu. Pokud se to domov mohlo / dalo nazývat.

Pov. Dylan

Asi bych měl říct něco o sobě. Takže je mi 20. Jmenuju se Dylan. Jsem budoucí Alfa naší smečky. No ještě něco? Jo můj vnitřní vlk se jmenuje Black. Je, jak bych to jen popsa, výbušnej.

"Dylane nech mluvení o mně na mně ok?" "Sry sire." "Takže mám rád pořádek a poslušnost. To co se nedá vyřešit zavrčením se řeší bojem." "No vždyť to řikám." "Ale zklapni. Věci se maj řešit rychle a efektivně." "Mhm no nevim jestli efektivně znamená zabít."

pov Black

Nijak mě nezajímalo kam běžim. Potkal jsem naší hlídku. "Dobrý den Blacku." "Nicku." Ostatní mě taky pozdravili. "Něco zvláštního nebo nového?" "Ne jako obvykle."

Kryste vždyť ani nedává pozor. To chování se mi nelíbí a je neakceptovatelné "Brzy se to může změnit, chci abyste byli připraveni a na pozoru. A místo toho se tu nepromenádovali jako husy." Zavrčel jsem "Jistě" Pípl mind linkem.

Kryste to se mě už tolik bojí? "Dobrá práce Blacku." "Nemusíš mi děkovat." "Ironie. Existuje vůbec něco takovýho ve tvým slovníku?"

A najednou jsem ucítil takovou sladkou vůni. S malinkým nádechem vanilky. Bylo to omamné. Zavřel jsem oči a z hluboka se nadechl. V hlavě mi svitla žárovka. "Mate." "Blacku jsi si jistej?" "Na 100%."

"Blacku?" Nick. Toho jsem slyšel už jen v pozadí. Vystřelil jsem směrem odkud ta vůně přicházela. Vlčice předemnou začala kličkovat a snažila se mě setřást, ale nepovedlo se jí to.

Musí se uznat, že je dost rychlá, ale na mě nemá. Pomalu se blížil konec lesa. Bylo potřeba zpomalit jinak bych vyletěl z lesa jako tornádo. Opatrně jsem doběhl tam kde ještě stačily stíny. Byla nádherná. Bílá jako sníh.

---
Tak dneska trochu jiná kapitola když nebyla v pondělí.