29.

3K 115 7
                                    

A musíme Dylana přesvědčit že ne. Že my jeho nepotřebujem a on nás taky ne. Takže ať si najde někoho jinýho." "Ale já ho chci."

Pov Black.
A ne jen že mi byla silou zkoro rovná, což jsem už dlouho nepotkal, takže to bylo i zábavné, ale i věřila, že by mohla vyhrát, vidět to zajiskření v jejích očích když se radovala, že mě porazila a pak ty jiskry, když jsem jí přirazil na zem.

Narazil jsem na 3 samotáře. Neměli tam co dělat. Jen ať ví co jsem zač. Ať se bojí. Ať předemnou utíkají. Ať běží jako o život. Ať si myslí, že mi můžou uniknout. Ať vidím strach v jejich očích. Ať slyším jejich poslední větu před tím než zemřou. Zabil jsem je. Bylo na tom něco uklidňujícího cítit železitou krev v puse. Nestačilo mi to. Měl jsem chuť jich zabít ještě víc. Proč utekla? Kéž bych se tu noc držel zpátky. Zabavil jsem života ještě další 4. Radši jsem jednou prosprintoval kolem našich hranic než jsem se mohl vrátit domu. Hlídka si mě ani nevšimla. Hrůza. Měli by svojí práci dělat pořádně. Určitě to neprojde bez poznámky. Vedení zase dostal Dylan než bych se otočil a ukázal jim co pro to.

pov Dylan
Byla zrovna večeře. Dveře se rozletěli. Vtrhl jsem do jídelny kde seděla Ely, Tayler, Matka a Táta. Dřív s námi seděl Mason, jeho žena a Max. Ti se přestěhovali do domu vedle a už s námi nejí od té doby co s námi je Tayler. Sice je Matka občas pozve na večeři, ale otce to pořád trápí. Jeho rodiče se přestěhovat nechtěli takže tu byl Tayler sám. Čas od času ho přijížděli navštívit, nebo on jel za nimi. Poslední dobou to však bylo spíše to druhé. Jeho otec už totiž chodil o hůlce.

Všechny hlavy se zvedli a otočily na mne. Sedl jsem si mezi Taylera a Tátu. Dívali se na mě jako kdyby to tak nebylo pokaždé. Snad jen jednou jsem přišel včas a to když tu byl Tayler první den. Pak se začali opožďování prodlužovat. Teďkon si chodím jak chci.

Ely zase začala povídat. Ne, že by byla drbna, ale věděla kde se co v naší části smečky šustlo. Možná byla dokonce lepší než zprávy. Když říkám naši část smečky myslím tím ty, kteří bydeli tady. Územi je velký a celá smečka je přes něj nějak rozsetá. Dřív v tom byl systém, ale otec ho zrušil a teď si každý bydlel kde chtěl. Celkově toho změnil hodně, to už je však pohádka na jindy. Všichni se nahlas smáli a diskutovali jen já potichu jedl a byl totálně mimo, ztracen ve svých myšlenkách. "Už mi chybí." "Já vím mně taky." "Bude to krása až tu bude sedět s náma." "To rozhodně." Otec vzdychl. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Většinou se jednalo jen o věci co mu hlásil Mason. Pak se ke mně nahnul. "Dylane?" "Hm?" "Pak na slovíčko." "Mhm." "A jé je. To bude asi nějakej průšvih." "Doufejme že ne" Black se jenom zasmal.

---
Takže něco jsem dopsala. A myslim, že mě nikdo nezabije za to, že jsem dnešní kapitolu udělala trošku delší. O prázdninách se budu snažit vydávat každý den.

He is Me // DOKONČENO //Tempat cerita menjadi hidup. Temukan sekarang