Šedivé počasí zrcadlilo mojí pochmurnou náladu. Do očí mě pro změnu začali pálit slzy. Zase. Jediné, co mi poskytovalo oporu bylo studené sklo ve dveřích auta, na kterém kapky závodily o to kdo rychleji seběhne dolů.
Můj svět se zhroutil. Ani ne před rokem umřel. Odešel. Na vždy. Už se nikdy nevrátí.
Jediný co mě udrželo na světě je moje mladší sestra.
Nechápu to. Jak může mít máma už za rok novýho? Ale nikdy jsem si s ní nerozuměla. Naše názory se až moc rozcházejí. Zato se sestrou jsou skoro nejlepší kamarádky. Dokonce i Michala má ráda. Podle mě je to hnusnej, blonďák, nepříjemnej, hroznej týpek a nejrůznější špatné vlastnosti, které si jen dokážete představit.
Rozuměla jsem si jedině se sestrou a s tátou. Ale ten umřel.
Jsme vlkodlaci, teda teď jen já a sestra. Vzpomněla jsem si na časy, když jsme spolu běhali po lese, řádili, o nic se nestarali, celkově jen si užívali života. A to všechno je teď pryč. Fuč.
Z tranzu mě vylovilo to, že mi sestra položila ruku na rameno. Pousmála jsem se, ikdyž to bylo sakra těžký.
Je jí 15. Ale stejně mám většinu času pocit, že ona je ta starší, ta dospělejší, ta zodpovědnější. Má neuvěřitelně velký srdce. Na můj vkuz občas až moc. "Tak holky jsme tu. A podívejte, támhle už je Michal." řekla máma a zastavila auto. Ano její milovaný Michálek.
---
Well, moje první kapitola neni úplně dlouhá a nevim jestli to vůbec někdo čte. Ale asi jsem se moc nudila a neměla co dělat, takže jsem začala psát. Něco jsem napsala, ale uvidíme no. XD. Stay tuned.
YOU ARE READING
He is Me // DOKONČENO //
WerewolfNové mĕsto, noví lidé, nová šance, možná pro někoho, ne pro Leu. Její život je už moc zkažený na to, aby se dal slepit dohromady. Dylan, budoucí alfa Craigovy smečky. Výbušný, zabijácký, agresivní, nevyvážený a přesto jako by se v ní viděl. Přesto...
