"Tak Snow nějací vlkodlaci? Doufám že ne." "Ehm broučku celá škola." "A doprdele."
"Mhm tak s tim jsi mě moc nepotěšila." "Vim, vim." Nedělalo mi problém najít ani skříňku ani třídu. Byla jsem zvyklá na mnohem větší kolosy než tohle. Tohle bylo ve srovnání s mojí starou školou jako samotka u lesa. "Promiň je tu volno?" jsem se zeptala celkem v poho vypadající holky. "Jistě" "Dobře díky" Ani jsem si nestihla sednout a ta holka už semnou vedla konverzaci. Nebo né ůplně semnou spíš se sebou. Další zoufaláček co nemá kamarády.
"Já jsem Denisa. Ale prosím říkej mi Denny, protože Denisa moc nemusim. Je to takové ošklivé nemyslíš?" "A určitě knihomol." "No to je jedno. Jinak mi je 17. Žiju s mojí rodinou v malym domku." "A s kym jinym by tam jako měla bydlet?" "Snow ty jsi dnes nějak moc dobře naladěná." "Na kraji města. Je tu krásná pláž, tak někdy dyštak můžeme jít třeba ven. Mám teda dvojče, bratra sedí támhle." přitom ukázala na první lavici a já následovala její ruku. Seděl tam pohledný kluk, který byl Denny velice podobný. Stejné oči, stejné vlasy a dokonce stejné rysy.
"Ale na toho včerejšího vlka nemá" "Snow snažila jsem se na to zapomenout!" "Rozhodně úplnej kokot. Nic neumí no prostě totálně neschopnej. A co ty?" To se zkoro ani nenadechla. Úplnej vodopád. "Vůbec nic jsem nepobrala. Ty snow?" "Jo její bratr je kokot. Jmenuje se Denny a je jí 17." "Ah supr. Co bych bez tebe Snow dělala?" "Úplný houby." "Taky tě miluju." "No to doufám." Zazvonilo a přišel učitel. Dále následovalo bla, bla dobrý den, představte se a matika. Asi jsem divná, ale matiku miluju. Občas měla Denny komentáře. Ale dalo se to. Zjistli jsme, že máme stejný rozvrh takže to mohlo být ještě vtipné.
---
Ve školním roce už snad budou kapitoly pravidelně.
ČTEŠ
He is Me // DOKONČENO //
WerewolfNové mĕsto, noví lidé, nová šance, možná pro někoho, ne pro Leu. Její život je už moc zkažený na to, aby se dal slepit dohromady. Dylan, budoucí alfa Craigovy smečky. Výbušný, zabijácký, agresivní, nevyvážený a přesto jako by se v ní viděl. Přesto...
