He is Me // DOKONČENO //

21.

Naposledy zavrčel, naposledy se na mě podíval sice vražednym, ale přesto milym pohledem a vyšel ze dveří. Tayler ho následoval, který zavřel dveře.

Pov Dylan.
"Ty vole brácho. Hrabe ti? Víš jak jsi jí vyděsil?" Vyšli jsme z domu a sedli do auta. "Taylere neštvi mě. Stačí, že jsi mě odtrhl od mojí družky." zavrčel jsem. Vůbec se mi to nelíbilo. Ale problémy s tátou jsem fakt nemohl potřebovat.

Dorazili jsme domu rychle, protože jsem jel maličko víc než by se mělo. Ale tak když máte Audi R8 tak to k tomu jen svádí.
"Jo, jo určitě." "Blacku." "Co si sakra myslíš? Že ti může poroučet Beta? Zbláznil ses? Ten ti nemá co říkat. Stojí pod tebou. Jako fakt jsem sklamanej Dylane. Vrať se za ní sakra." "Blacku problémy momentálně nepotřebujem." "Dylane, slabochu. Jsi nemožnej víš to?" "Blacku zklapni nebo vybuchnu." Sice ještě povídal, ale povedlo se mi ho zatlačit do pozadí.

Zastavili jsme před domem naší smečky a vystoupili. "Tak co táta chce?" "Nic" pípnul. "Si z nás dělá srandu ne? Takže ten hajzl nás odtrhne od naší družky a pak nic nechce." "Blacku!" "Tylere zeptám se znovu, co chtěl?" "Nic nechtěl jen .." "To si vypije hošánek. Odtrhne nás od naší družky a pak že nic. Já ho zabiju." "Blacku! Tayler je tvůj budoucí beta! Nemůžeš ho zabít!" "Můžu všechno co chci! Můžu zabít kohokoli chci! Odtrhl nás od naší družky, to si zaslouží trest smrti!"
Zuřil. Sice jsem s ním trochu souhlasil, ale zabít jsem ho nechtěl. Dát mu lekci to ano. Zavřel jsem oči, zhluboka se nadechl. A to co otevřelo oči už jsem nebyl já ale Black.

pov.Black
Zaslouží si zemřít! Beta ne beta. (Ironicky myšleno, samozřejmě bych ho nikdy nezabil. Ikdyž bych občas chtěl.) Tayler si vzdychl a taky se přeměnil. Sam byl hravej. Byl jako malý děcko a přesto jedinej na koho jsem se mohl spolehnout. Vybavila se mi jedna hodně stará vzpomínka.

---

Tuhle kapitolu jsem musela celou překopat protože nechci tu vzpomínku dělit do 2 kapitol. Takže doufám, že to moc nevadí a těšíte na tu dnešní protože zatím má 1320 slov.😂