Sen, který se jednou stane skutečností

35. Nevyřízené účty

Přijížděla jsem na ranč Gillbertových. Telata poskakovala v ohradách a provokovala pasoucí se krávy. Ročci si ujasňovali postavení ve stádě, mladé klisny opodál přihlížely. Bylo vidět, že pohyby cuttingových a all around koní mají v sobě už od narození. Běhají tu budoucí šampioni, potomci koní, jež výsledky jsou zapsány v síni slávy. Jsou tu i koně, kteří nemají tak úspěšné předky. I přesto však mají podobné šance, jako ti ostatní. Ti s lepším rodokmenem můžou mít slibnější cíle, ale taky nemusí. Všechno je ve hvězdách.

Sioux na pozdrav zařehral a pohodil hlavou. Mladí koníci nastoupili podél ohrady a sledovali mého koně.

Dojela jsem až před salon. Uvázala jsem Siouxe a vydala se hledat Willa. Harry se pásl v ohradě mezi ostatními koňmi. Willovo auto bylo zaparkované kousek od salonu. Ze stáje vyšel David za sebou vedl již nasedlanou Rose.

„Ahoj Davide, nevíš kde je Will?" zeptala jsem se.

„Čau, přijel před chvílí, myslím, že šel do salonu." odpověděl, nasedl na koně a vjel na jízdárnu.

„Díky. " poděkovala jsem a vydala se ke dveřím salonu. Vzala jsem za kliku a dveře zavrzaly v pantech. Rozhlédla jsem se, William seděl na barové židli u baru. V ruce měl sklenku od Whisky. Takhle jsem ho často nevídala, překvapilo mě to.

Došla jsem k němu, ani se neotočil, i když mě musel slyšet přicházet. Sedla jsem si na barovou židli vedle Willa. Zvednul ke mně hlavu. Zarazila jsem se při pohledu na jeho tvář. Fialový flíček se mu rozprostíral na lícní kosti a červený pramínek zářil v jeho obočí. Měl tmavé zorničky. Podíval se na mě omluvným pohledem, ale zároveň měl v očích vztek. Bylo vidět, že mi nechtěl vysvětlovat původ jeho zranění, ale já chtěla znát pravdu. Otočil se zpět ke skleničce whisky. Držel ji v dlani a různě s ní otáčel. Díval se na bronzovou tekutinu a nevěděl co říct.

„Wille co se stalo, musím ti tu ranku ošetřit, proč si mi nezavolal?" začala jsem trochu vyšilovat, když Will nic neříkal. Uchopila jsem jeho tvář a otočila ji k sobě. Cítila jsem alkohol z jeho dechu.

„Nic se nestalo, nemusíš se o to starat." řekl bez emocí, což mě zarazilo. „Ošetřim si to sám. " pokračoval a vypil poslední kousek ze skleničky.

„Wille mluv se mnou. Proč se takhle najednou chováš! Chci vědět kdo ti tohle udělal." řekla jsem trochu nepříjemnějším tónem a zvedla se ze židle. Začala jsem prohledávat prostory baru. Hledala jsem lékárničku, neúspěšně.„Kde máte lékárničku?" zeptala jsem se a stále čekala na Willovu odpověď.

„Lékárnička tady není. " oznámil mi.

„Musí tady někde být." snažila jsem se vylepšit situaci, i když tady lékárnička nebyla.

„Claro, tak přestaň. Žádná tady nikde není." Will vstal, došel ke mně a chytil moje ruce. „Není tady." zopakoval a podíval se mi do očí.
„Půjdeme k nám." oznámil a vydal se ke dveřím. Siouxe jsem dala do malého padoku vedle stájí.

„Wille tak mi už konečně řekni co se ti stalo." naléhala jsem znovu na Willa. Hledala jsem desinfekci a náplasti, abych mohla zranění ošetřit. Will seděl ne kuchyňské lince a pozoroval mě.

„Byl to Dean." řekl najednou a zatnul čelist.

„Dean?! Ten, kterého jsme potkali na rodeu?" nechápala jsem a naštvaně hodila náplasti na linku.

„Jo, ten debil." řekl znechuceně. „Nechci tě do toho zatahovat, tak se už neptej."

„Neptej? Williame slíbili jsme si, že si budeme všechno říkat, nechci aby to skončilo jako při naší poslední hádce." vyjela jsem na něj.